Míním to vážně, i když pochopitelně trochu jinak, než si to představují vaši nohsledové a ne zcela nároční křiklouni vyjadřující bezmezný obdiv intelektuální prázdnotě vašich prohlášení.
Ti pochopitelně nemusí dále číst, bylo by to zbytečné zatížení neexistující komunikace jejich jednotlivých mozkových center. Mohou hned kliknout na diskusi a přiřadit mne do nějaké většinou neexistující společenské kategorie, kterou si vytvořili jen proto, aby mohli argumentovat.
Ne, u mne to není opravdu ta úcta, která jednoho zdvihne ze židle, aby ve stoje vzdal respekt a úctu k někomu, kdo obohacuje myšlení společnosti. Mám mnoho takových osobností a přitom jsou mezi nimi i ti, se kterými nesouhlasím, ale přiznávám, že přinášejí poněkud jiný pohled na svět.
Ne, u našeho pana prezidenta je to z mé strany takový prazvláštní obdiv k umění upokojit nemyslící davy toužící po jednoznačném sloganu, který by je oprostil od nutnosti přemýšlet. Mnozí tomu říkají bonmot. Nevím proč, jsou to většinou velmi špatná reklamní hesla propagující věci laciné a otřepané.
V jistém smyslu však zdomácnělé v populistické terminologii mnohých politiků opovrhující občanstvem v tom smyslu, že vycházejí z poznatku, že veřejnost je nevzdělaná a tudíž vděčna za jednoduchost vyjadřování v každém směru. Je pozoruhodné, že vřískající dav málokdy postřehne, že je zneužíván. A mnohdy dokonce lidmi celkem vzdělanými, kteří jen touto formou zneužívají svou mentální převahu nad davem.
Ale zpět k našemu hrdinovi. Pozoruhodné je, že vlastně skoro nikdy nelže, jen tak suše něco konstatuje. V hereckém projevu si i osvojil výraz, který má méně oduševnělé přesvědčit o tom, že se jedná o produkt hluboké intelektuální analýzy. Avšak vše, co plyne z jeho úst jsou vlastně jen takové polopravdy, jejichž cílem je uspokojit jedny a přivést k zuřivosti druhé.
Ti, kteří se nad více jak rozpornou hodnotou jeho projevu rozčilují pak padají do pasti. Je přímo očekáváno, že se pokusí o kritiku, kdy se však sami zesměšňují, protože se s jistou myšlenkovou angažovaností snaží beznadějně dokázat obsahovou prázdnotu sdělovaného. Nejsou prostě schopni ignorovat vyslovené, což je vlastně jediná možnost obrany proti lidské hlouposti, vyjma autoritativní výchovy.
Možná, že jsou i obětí naivní představy, že slova prezidenta by měla budit ve vyspělé společnosti určitou vážnost. Nejsou prostě připraveni na to, že se najednou pohybují v myšlenkové rovině, které se normálně vyhýbají pokud chtějí uvážlivě diskutovat společenské problémy. Jsou v pasti, kterou jim nastražila konzervativní výchova stanovující hierarchii a autoritu ve společnosti.
Nechtějí se také podřídit vývoji, který směřuje k tomu, aby nemorální jedinci, jimž je etické jednání neznámou formou lidského projevu, dosahovali pozic ve vedení naší společnosti a tím určovali i naši budoucnost. Pořád se domnívají, že jsou součástí kulturního národa, který je v historickém pohledu více jak bohatý na intelektuální osobnosti všeho druhu.
Mnoho našich předků nás dokonce reprezentuje po celém světě. Jsou mrtví, ale velká část světa jim nedá umřít v myslích mnoha lidí. Jen my Češi začínáme tvořit výjimku. Jsme ještě formálně schopni slavit mnohá jubilea, ale již bez toho, abychom se zamysleli nad myšlenkovým odkazem těch, kteří nám pomohli dosáhnou úrovně, kterou nám svět záviděl.
Ten již tak pomalu nečiní, protože jsme se již plně podřídili výprodeji myšlenkových hodnot, morálku prohlásili za anachronismus a řeči o společenské odpovědnosti za reakcionářství brzdící vývoj lidstva. Již nejsme nebezpeční. Pravděpodobnost, že by z našich řad přicházely myšlenky, které by kritizovaly primitivní politický jarmark vládnoucí dnešnímu světu, je skoro nulová.
Zářným příkladem je právě náš pan prezident. Jde takříkajíc s dobou. Deklasuje akademiky, myšlenkové novátory a nenávidí novináře, kteří před ním neklečí na kolenou. Může si to dovolit, protože jeho obdivovatelé se náramně baví tím, když intelektuál po ráně do zad spadne obličejem do bláta. Je to opravdu náramná sranda. Že, pane prezidente.
Zvláště třeba ty vaše poslední myšlenkové skvosty. Pochopitelně zkráceně, jak to odpovídá vašemu duchu. Chudák Adolf Hitler nepil, nekouřil, měl problémy v sexuálním životě a prohrál válku. Winston Churchill chlastal a kouřil a válku vyhrál. Ano, pane prezidente, říkáte pravdu. Každý si může vybrat. Ale přeci jenom: ten kdo chlastá a kouří vlastně nic neriskuje, jen vítězství. Že by měl mít i jiné vlastnosti je přeci bezpředmětné.
Doufám, že se, pane prezidente, staráte i o to, aby vždy někdo kolem vaše slova pečlivě zaznamenal a pokusil se pomocí médií z nich utvořit nový společenský zákon. Vlastně jsem si tím jist. Vždyť mnoho ne zrovna oduševnělých komunistických diktátorů se takto staralo o vlastní historickou existenci. Na věčnost.
Nikdy bych si nemyslel, že zvládnu, asi díky jisté konzervativní výchově, se i nadále k vám chovat s určitým respektem. Nakonec to má i určité výhody. Pakliže by totiž padly i ty poslední zábrany a já se uvolil přejít na váš zkrácený způsob myšlení a vyjadřování, tak by se asi ze mne stal celkem vulgární křikloun.
Možná, že bych se za to i styděl. Spíše by mi ale bylo nevolno z toho, že bych si musel přiznat, že se v naší společnosti dějí věci, které by nás neměly naplňovat hrdostí. Byl bych možná smutný i z toho, že proti vašemu intelektu není možno bojovat na stejné úrovni. Ono to lze bohužel jen tam, kde je možno zacílit na myšlenkové jádro. Myšlenkové bubliny nejsou k tomu zrovna vhodné, je nutno je nechat splasknout.
Problém ale je, že zanechají spršku hořkých kapek s příchutí arogantní dekadence a i určité beznaděje nad osudem kdysi chytrého národa, který se vždy dokázal bránit proti myšlenkové a kulturní aroganci. Ta však většinou přicházela z venku. Asi jsme ještě nepochopili, že podobné nebezpečí se může skrývat a doutnat i v nás samých.