Nikdy bych si nemyslel, že pocítím nutkání se zastávat českého premiéra. Nemohu ale jinak, protože si opravdu myslím, že Bohuslav Sobotka je slušný člověk.
V relativním pohledu na naši politickou garnituru možno tvrdit že nelže, nekrade, hovoří dobrou a kultivovanou češtinou, dokáže věci srozumitelně a trpělivě formulovat a obhajovat. Už to by mělo stačit, aby mu byla vyjadřována určitá úcta a možná i obdiv. Mnozí to dělají, i když poněkud neurvale a působí tak kontraproduktivně, ale je zde nemalá část obyvatelstva, která ho neúnavně napadá a vyjadřuje opovržení. Nehledě na našeho prezidenta, který tomu všemu dává korunu.
Jsme snad již tak daleko, že slušný politik vzbuzuje nevoli u občanstva? Vypadá to tak. Nějak nám nedělá dobře, že by člen vlády, ba dokonce premiér, mohl být korektním bojovníkem za naše práva. V demokratické společnosti se řeší všechny problémy cestou kompromisů. Vždy je nutno zvážit pozitivní a negativní dopady každého rozhodnutí a zvolit cestu ne nejmenšího odporu, ale řídit se nároky a názory pravděpodobné většiny, ale někdy i rozhodnout ku prospěchu menšiny.
Ten, kdo si myslí, že se jedná o jednoduché procesy, je nevědomec, generál u hospodského stolu, ale hlavně příští oběť populistického politika. Se vší pravděpodobností i hlasitý zastánce vlastních práv, která jdou na konto druhých. Miluje politiky, kteří rozdávají rány, mlátí kolem sebe a „bojují“ za věc. Jakoby historie nevarovala.
Kolik jsme už měli premiérů a ministrů. Neznám statistiky, ale v tomto ohledu pravděpodobně stojíme na prvním místě v Evropě. Měníme je tak, jako módu milující rozmarná a vrtošivá žena. Co po těch politicích vlastně chceme? Aby pracovali v našem zájmu? Jistě. Ale mají k tomu vůbec čas a chuť? Vždyť je přeci pro ně lepší, aby se po uvedení do úřadu pohodlně uvelebili ve svých křeslech a čekali na odvolání a uvítali nástupce.
To negativní, co by bylo možno našemu premiérovi připsat, je skutečnost, že působí opravdu trochu bezbarvě. Jakoby nebyl schopen prosadit své. Mnohdy by si jeden přál, aby rozdal kolem sebe pár pohlavků a ty nevychované klučíky donutil k poslušnosti. Prostě prosadil svou. Je to ale jeho úloha? Není. Jeho posláním je hledání optimálních kompromisů. A ty sebou přinášejí nadšené spokojence a neukojené nespokojence.
Osobně si myslím, že se snaží ze všech sil zavést trochu klidu a pořádku do naší společnosti. Docílit určité kontinuity v rozhodování o naší budoucnosti. Má to těžké, protože mnozí voliči touží vlastně po diktatuře. Chtějí mít politiky, kteří bouchnou do stolu a rozhodnou. Jistě, dnešní doba mnohdy vyžaduje učinit rychlá rozhodnutí. Často by byla nejen potřebná, ale i nutná. K tomu však nepotřebujeme diktaturu, jenom trochu vyspělejší politickou kulturu.
Naše vláda má možnost, a to při zachování všech demokratických principů, učinit rychlá rozhodnutí. To ale musíme jako občané akceptovat. Jestliže však milujeme haštěřivé a mediálně halasné politiky, tak k tomu nikdy nedojde. Dokud budeme obdivovat křiklouny, oslavovat primitivní a laciné výroky samozvanců opojených mocí, tak se nedostaneme nikam. Musíme také pochopit, že úlohou opozice je korigovat a ne rozvracet.
Zatím ji jen chápeme a akceptujeme jako spolek těch, kteří touží po moci, Za každou cenu. Podle hesla: Kdo není s námi, je proti nám. Nějak si v tom libujeme a mediální svět nás v tom podporuje. Ostatně ten také miluje antagonismus a nepřátelství. Soudržnost a tolerance ve společnosti by ho připravila o tučné zisky. Válka je vždy pro mediální obchodníky tím nejlepším prodejním artiklem. Mír je nudný a nezajímavý, na tom se jen prodělává.
Bohuslav Sobotka to tedy nemá lehké. Zvolil si cestu, která je asi jeho vlastní, odpovídá jeho charakteru, snad i morálce. Ale přiznám, že bych nechtěl bych být v jeho kůži. Opravdu mu nezávidím, já bych asi nikdy nedokázal zůstat minimálně navenek tak „klidný“ a věcný. A právě proto si myslím, že bychom se nad tím vším měli trochu zamyslet.