Vím, je to asi požadavek naivní a možná i hloupý. Sám proti takovýmto „ideám“ často bojuji, je tedy má povinnost i tuto myšlenku podrobit zkoušce na rozumnost. Takže základní idea je, aby poslanci a poslankyně po vstupu do parlamentu odložili stranickou příslušnost. Prostě by se stali zase normálními občany zastupující zájmy druhých.
Tak třeba by bylo možné, aby se každý posadil kam chce, či ke komu chce. Nikdo mi nebude povídat, že neexistují přátelství přesahující stranické linie. Dokáži si dobře představit, že se dopolední oponenti večer sejdou u piva a společně se radují nad tím, jaké to pěkné diskusní divadélko dopoledne sehráli. Dokáží se možná dokonce v klidu ujednotit, kdo měl vlastně pravdu.
Nevýhodou pro poslance by asi bylo, že by se již nemohli schovávat ze nějaká mínění stranického spolku, ale museli by prezentovat mínění vlastní, pokud by vůbec nějaké měli. Výhodou by zase bylo, že by mohli počítat s podporou všech rozumných v sále, pokud by šlo o správnou věc. Možná i bojovat o podporou občanů, kteří je nevolili.
Pochopitelně, že by ztráceli nakázanou stranickou a možná i koaliční podporu pro věci hloupé. Třeba pro volební program. Oni vědí a občané také, že volební program je tu pro volby, ale ne pro vládnutí. Mnohý křečovitý obsah často působí jen jako překážka pro rozhodování zdravého rozumu.
Pro mnohé poslance by to mohl být šok, totiž být třeba vypískán i členy vlastní – či právě opuštěné – politické strany. Asi by bylo nebezpečné postavit se za řečnický pult a vykládat nějaké hlouposti. Nebylo by možné se obracet patřičným směrem, odkud by přicházela podpora nyní nakázaná stranickou disciplínou.
Nebylo by také tak jednoduché různé „privátní“ zájmy kamuflovat stranickou politikou, schovávat se za „mínění“ druhých. Každopádně by bylo trochu těžší vytvářet půdu pro lobbistické aktivity. Jeden by se asi neubránil prozrazení.
Nebylo by třeba špatné, že by občan mohl nabýt dojmu, že jeho práva někdo obhajuje i bez toho, aby se musel ztotožňovat s nějakou stranickou linií. Na druhé straně, na co by občan nadával? Ideologický boj by byl nemožný. Generální odsouzení nemožná. Na občana by padla tíha rozhodování se mezi dobrem a zlem. I on by musel zaujmout rozumné stanovisko.
Také by bylo velmi těžké prosazovat v parlamentu různé „předvolební“ kampaně. Asi by byly velmi průhledné a snadno odhalitelné. Asi by to nebyla tak „jednoduchá“ atmosféra. Nutilo by to chovat se jako rozumný a normální člověk. Snažit se o faktické a férové diskuse. Oprostit se od laciného zesměšňování druhých. Nebezpečí, že se jeden sám zesměšní by bylo asi velké.
Takže nevím jak by to fungovalo. Idea je tedy pravděpodobně naivní, ale možná, že ne tak docela hloupá. Každopádně by mnohé debaty mohly být třeba méně zábavné, ale zato zajímavé. Ono jde ale i o to, zda naši poslanci mají vůbec zájem na tom, abychom je brali vážně. Tento fakt jsem opominul. Možná ten nejdůležitější. Ano, na tom by to mohlo všechno ztroskotat.