Ať se nám to líbí nebo ne je tomu tak. Ještě pořád ovládá naše myšlení. Není dne, abychom nad tím nediskutovali. To byl také její cíl. Rozsévat strach, nedůvěru a nenávist. To jí ukládal zákon tehdejšího mocenského aparátu. Zákon, který tak nenávidíme, protože jí to umožňoval. Zrovna tak, že bylo možno si zákony vykládat po svém. Jinak řečeno, více než často si příslušníci StB dělali co chtěli, každý podle svého „rozumu“.
Toho nebývalo vždy mnoho, spíše se primitivně ukájeli mocí nad druhými. Strašně se jim líbilo, když s nějakým tím „vzdělancem“ mohli mávat jako s kusem hadru. Namočit a zase vyždímat. Tak si je podle potřeby vybírali, registrovali, prověřovali a archivovali. Vyvíjeli činnost, dokazovali nutnost vlastní existence, rozhazovali státní peníze a říkali tomu ochrana socialistického státu.
Ve společnosti byli privilegovanou skupinou, která si mohla dovolit vše, lákadlo pro ty, kteří měli jen mlhavé představy o morálce. Asi jich bylo mnohem více, že těch „nepřátel“ státu. Bylo i nebezpečí, že by mohli být přebyteční. Takže se museli dost ohánět, kontaktovat kdekoho, chodit na obědy a večeře s mnohými, kteří by mohli být potencionálními „agenty“. O těch pak vedli přesné protokoly spolu s vyúčtováním všech výloh za chlast.
Prostě se chovali jako „věrní“ státní úředníci. Každý den museli dokazovat potřebnost a nutnost vlastní existence. Pochopitelně ne všichni, ale bylo jich dost na to, aby zaplnili archivy manipulovanými zprávami o „druhých“ občanech. Všechny ty stohy papíru, které nám z velké části přenechali jako smutné dědictví minulého režimu.
A my se v tom nemorálním bahně plácáme a hledáme spravedlnost. Hrabeme se v papírech a na základě prapodivných údajů obviňujeme jeden druhého. Paradoxně jsme ochotni pokládat vše napsané za absolutně pravdivé. Dokumenty psané těmi, kterými opovrhujeme a odsuzujeme je za nezákonnosti. V podstatě i za lhaní, pomluvy a obviňování nevinných..
S hloupostí sobě vlastní jsem ochotni jim v tomto případě přisuzovat absolutní věrnost systému a absolutní věrnost zákonům, které sami nedodržovali. Jsme ochotni věřit tomu, co jeden hlupák psal o druhých. Po většinou jsou to lži psané formou dokazující jen to, že autorova vzdělanost hraničila s analfabetismem.
Souhlasím zásadně s tím, aby každý, kdo v minulosti opravdu ničil životy, existence a zavíral nevinné lidi, byl potrestán. Ale ne na základě prapodivných archivních dokumentů politického charakteru, které jsou vždy v totalitních společnostech podkladem pro manipulaci. Pokud byl tedy někdo poškozen, ať se přihlásí. Možná, že bude možné najít viníky odpovědné za jeho osud.
Ale přestaňme již konečně s tím všeobecným obviňováním osob, které mají možná nějaké záznamy v prapodivných archivech manipulátorů společnosti. V archivu těch, kteří na přání mocenského aparátu vyráběli nepřátele a přátele „socialistické společnosti“. Pokud to neustále děláme, přisuzujeme jim jen věrohodnost, kterou si nezaslouží.
Uvědomme si konečně, že jen špinili společnost, obviňovali kdekoho, rozsévali strach a nenávist. Nedopusťme tedy, abychom v jejich práci pokračovali a i nadále dělili naši společnost na věrné a zrádce. Abychom zase stejně primitivně veřejně obviňovali nevinné, protože se nám to hodí do politického kšeftaření.