Jsou prostě věci, které se nedělají. A to i přesto, že jsou jaksi normální. Vzít si dovolenou je věc obvyklá. Neznám pana Babiše, ale je to možná jeden z těch, kteří ani neví co to je dovolená. Já ostatně také ne, když je práce, tak se pracuje. Tak si myslím, že jste ho trochu pozlobil. Má asi rád kolem sebe profesionály, má rád krytá záda, a je z toho paf, když se ohlédne o oni se mu někam zaběhli.
To už ani nemluvím o veřejnosti. Jste také poslanec, včera se rozhodovalo o něčem důležitém, týká se to nás všech, a vy si klidně odlétnete do teplých krajů. Přesně tak, jak jsem to již dnes napsal o těch čápech. Všichni kolem, kterých jste se ptal, zda máte odletět, pokrčili rameny, že jako proti tomu nic nemají. Takže oni řekli a vy jste odfrčel.
Problém je v tom, že zastáváte funkci, kde by jeden očekával, že se budete řídit vlastním rozumem. Také to předpokládám, to ostatní je jen výmluva. Když mi moje děti řekly, že rozbily okno jenom proto, že to dělali i ostatní, tak dostaly pohlavek a musely stát v koutě. Já od nich vždy vyžadoval, aby rozbíjeli okna z vlastní vůle, z vlastního rozhodnutí.
Rád bych to učinil i s Vámi. Komárku, Komárku, pořád říkám, že se asi musíte ještě hodně učit. Tak se zase postavte do kouta, pěkně čelem ke zdi a přemýšlejte o svém činu. Ale jestli přijdete zase s nějakou výmluvou, tak vás do kouta již nepošlu, tak vás ze třídy prostě vyhodím, nechci, abyste byl špatným příkladem pro ostatní.