Když se tak porozhlížím po tom našem mediálním světě, tak mi nic jiného nenapadá. Vyjma toho, že jsem použil laciného titulku, který se možná v tom světě polopravd a lží bude dobře vyjímat.
Určitě lépe než: Pravda vítězí. To už je prý omšelé, ba dokonce odpuzující. Budí to jen nevoli a uživatel je hned hozen do jednoho pytle s těmi, kteří mu možná ani nijak nevoní. Takže není možno psát o tom, že to heslo, ke kterému jsme se po staletí hlásili, je určitým symbolem. Vyjádřením toho, že jsme kdysi měli schopnost se sjednotit a za něco bojovat.
V době dnešní je lépe se tohoto slovního spojení držet dál, tedy pokud si jeden nechce spálit prsty, či být veřejně lynčován na nějakém tom mediálním produktu o kterém se domníváme, že uspokojí naši touhu po poznání. Je jen zajímavé, že se tam jakoby každý pídí po pravdě, aniž by přiznal, že hledá možná jen lež, kterou by se pokusil jako pravdu prodat.
Je asi tedy absolutně zbytečné zastávat názor, že symbol onoho hesla, který se i nadále nachází na prezidentské standartě, je možná poněkud jiný. Že je to víra v schopnost a sílu národa rozhodovat o vlastní budoucnosti. A že to heslo nabývá na pravdivosti jen v okamžiku, kdy se vytváří určité povědomí národní celistvosti, společných zájmů a cílů.
Místo toho si zde každý vytváří vlastní „pravdu“, protože tak nějak jsme pochopili svobodu slova a princip demokratické společnosti. Snaha dohodnout se, což je podstata takového zřízení, je nám vzdálena. A já mám pocit, že si v tom již bahníme. Nikde není vidět nějakou snahu najít společné řešení, spíše je to boj všech proti všem. Každý si buduje nějakou tu tvrz, jejíž zdi by ho měly ochránit před zlem okolního světa.
A vůbec se tomu nedivím. Vždyť se jen podívejte na naší vládu. Hovořit společným jazykem jim dělá neskonalé potíže. Stačí sledovat těch posledních pár dnů, kdy se její představitelé vyjadřovali k „žhavým“ tématům. Co ministr, to jiné koktající rozporuplné prohlášení. Z toho logicky vyplývá, že žádný nemůže být garantem pravdivého informování občana. Stejně logicky pak přijde i všeobecný názor, že asi všichni lžou.
Média tomu všemu pak dají korunu, protože nikdo nemá odvahu vypnout mikrofon a prostě si počkat, až se ti představitelé na něčem dohodnou. Jistě, veřejnost chce být informována, má na to právo. Ale buďme si upřímní, co s bezcennou informací? K čemu a komu slouží? V prvé řadě těm, kteří se na tom začnou zase přiživovat a na základě polopravd začnou vytvářet polopravdy nové, které mnohdy nemají daleko ke skutečné lži.
Když se to vezme kolem a kolem, tak se brzo staneme obětí vlastní propagandy. Budeme si sice namlouvat, že za to mohou uprchlíci, politici, počasí, Brusel, Washington, Moskva a možná že dokonce i ti ufoni, kteří mezi námi již dávno žijí a nás manipulují. Historickým faktem však zůstane, že si za vše můžeme sami.
Již jsme zvládli udělat ze všeho tržní produkt. Rohlíkem počínaje a kulturou konče. Prodáváme a kupujeme vše. Včetně vlastních myšlenek. Pokud tedy ještě nějaké máme a nepoužíváme ty, které jsme koupili někde ve slevě. Takže jsme i z té pravdy udělali něco, co nemá symbolický charakter, ale je to něco na prodej.
Je jen smutné, že při té nadprodukci všech možných pravd, je její cena v oblasti halířů, které jsme možná zrušili jen proto, že bychom se pak styděli za to, že je pro nás vlastně bezcenná.