Nejdříve jsem chtěl použít mírnějšího vyjádření, tedy hloupost. Jenže, když se spojí nevědomost s hloupostí, tak je to blbost hraničící skoro s idiotstvím.
O co jde? Jsme v Česku a strašně nás dráždí, že nám prchají uprchlíci. A jako vždy, tak za to někdo může, opět hledáme viníka. Jenže v tomto případě jsme to jen my samotní. Jistou omluvou však pochopitelně je, že vše nad čím se rozčilujeme včetně našich argumentů, kterých používáme, vychází ze zprostředkovaných informací.
Tedy i otázka, kdo za to vše může je opět trochu spekulativní. Stejně tak, co ten či onen uprchlík řekl či spíše neřekl. Bez toho, abych s ním osobně hovořil, nejsem v dnešním mediálním světě ochoten nikomu stoprocentně věřit. Jedno však vím jistě. Při mé práci jsem potkal stovky naivních nadšenců, kteří cestovali po světě se snahou pomoci bližním.
Jejich práci toleruji, mnohdy se jedná opravdu o jedince, kteří obětují vše pro druhé. Jsou však mezi nimi i ti, kteří svým naivním nadšením a veřejnou aktivitou situaci těch, kterým chtějí pomoci, spíše zhoršují, či dokonce přispívají k násilné eskalaci. K tomu velkou měrou mnohdy i přispívá angažovanost politiků, kteří většinou trpí neskonalou a neuvěřitelnou nevědomostí.
To jsou však mé poznatky přímo z krizových oblastí. U nás se však setkávám s něčím novým. Je to práce takzvaných neziskových organizací. Doposavad jsem pochopil, že je to nový druh obchodu na jedné straně s důvěřivostí a ochotou pomoci a na straně druhé s lidským neštěstím. Podle mediálních zpráv jen výjimka potvrzuje pravidlo.
Je to další výplod českého nově zavedeno tržního hospodářství. Ve staré mluvě doby minulé by se spíše hovořilo o rozkrádání veřejných peněz. Jak vidno, jsou to v podstatě firmy, které, opět pro současnou dobu typické, asi nepodléhají žádné legislativní kontrole. O té veřejné ani nemluvě.
Takže to, že se uprchlíci chovají tak jak se chovají, bylo možno předpovídat, pokud by se o ně starali lidé, kteří mají komplexní vědomosti o celé problematice. Jak vidno tomu tak není. Proč? Protože ono jde jen obchod a ne skutečnou snahu pomoci těm, kteří to potřebují. My jsme v tom našli zalíbení a kšeftujeme se vším. Před ničím se nezastavíme.
A tak obchodujeme dokonce i s lidskou hrdostí, dobrovolností, dobročinností, strachem, nouzí, neštěstím, slzami a v podstatě už asi i se smrtí. Je to více než nechutné. V podstatě se z morálního hlediska chováme mnohdy podobně, jako lidé v kulturách, které denně kritizujeme.
Všeobecně panuje názor, že nám jak politici tak média neříkají pravdu. Že nás falešně informují. Tedy v podstatě lžou. Strašně nás to popouzí. Na druhé straně však tolerujeme a mnohdy i podporujeme všechny ty, kteří provozují na základě těchto falešných informací velkolepý obchod. Ano, obchod se lží je vždy výnosný, obchod s pravdou většinou ztrátový.