To je jen spontánní reakce na článek ctěného kolegy Havránka. Zabývá se tam citátem kohosi, který se asi na svět dívá poněkud podivně.
„Nevěřte lidem, kteří jsou zlí…“ jsou slova, kolem kterých se vše točí. Já tvrdím, že je nutno se spíše bát těch, kteří usilují o naše dobro. Tedy pochopitelně v prvé řadě politiků. Však je znáte. Jen se podívejte na naše mocipány, všichni chtějí jen naše dobro.
Problém je v tom, že chování dobra je neodhadnutelné. Zlo naproti tomu je vždy transparentní, chová se ve svém neřádstvu věrno vlastnímu pořádku, jeho dopad je většinou přesně odhadnutelný. Prostě pravý opak dobra. To je nevyzpytatelné.
A pokud se jedná v tom citátu o jistého Hitlera, tak ten chtěl také dobro, alespoň navenek. Bohužel jen pro národ německý. A zda byl vnitřně člověk zlý či dobrý je irelevantní. Dokazuje to i fakt, že se na tom nemohou shodnout ani věrohodní experti.
Bát se zla, to se většinou nemusíme učit, o to se postarají naše hormony, kterým občas pomůže i rozum. Zlo nějak vycítíme, je to v podstatě přirozený instinkt. Nebezpečné je ale v tom, že existuje vždy pár jedinců, které zlo fascinuje a touží být také aktivní v tomto neblahém lidském počínání.
Nu, tak se na to dívám já. Současně však uznávám, že je to paradox společenského dění. Ale podívejte se do historie, kdy masová výroba dobra přinesla ta největší zla. Či se prostě rozhlédněte kolem sebe. A najdete mnoho nadšenců, kteří rozsévají dobro. A pak sedí uraženě v koutku a nechápou, že zlo jejich přičiněným jen kvete a bují.
Ale, aby bylo jasno, nehodlám dobro v žádném případě zatracovat. Náš život by byl bez něho nesnesitelný. Jen zdůraznit, že se v rukách mnohých, ale především politiků, může stát tím největším zlem.