Pochopitelně mám na mysli její penetrantní zpravodajskou formu, která denně uráží každého diváka schopného samostatného myšlení. Jakoby analytické mozky programového oddělení dospěly k názoru, že český národ je už tak dalece hloupý, že si již ničeho jiného nezaslouží. Je v tom jistá dávka přezíravé arogance prapodivně vzdělaných jedinců, kteří milují moc nad nevědomými a hovory o morálce a společenské odpovědnosti pokládají za urážku na cti.
Mnozí se domnívají, že na této situaci nese vinu generální ředitel naší jen formálně existující veřejnoprávní televize. Mělo by to tak být, ale jeho odpovědnost je stejně formální jako již význam instituce samé. Je jen figurkou mocenského aparátu, jehož strukturu ne zcela chápeme. Zčásti se i bráníme poznání, že by se v naší společnosti opět objevila mocenská elita, která se vymyká veřejné kontrole.
Pro starší generaci je pochopení této situace poněkud snadnější, ale o to více smutné. Ba přímo tragické. Zvláště v těchto dnech, kdy si nepřestáváme připomínat události před 25 lety. Neohrozitelná pozice pana Petra Dvořáka jako šéfa ČT totiž tak trochu připomíná roli nomenklaturních kádrů typických pro mocenskou nadvládu, jejíž pohřbení právě oslavujeme. Byli to lidé, kteří neomezeně vládli bez jakékoli kompetence a pochopitelně i bez nebezpečí, že je někdo může činit odpovědnými. Byli to figurky systému. Takoví „odborníci“ šéfovali jeden den továrně na dámské prádlo a příští týden železárnám.
Mohli svou nekompetenci denně dokazovat, protože požívali generálního pardonu mocenské elity. Stejně tak je tomu u generálního ředitele ČT. Potvrzuje to i tím, že jeho – ostatně velmi sporadická – prohlášení na veřejnosti jsou bezobsažná, či nekompetentní. Pro mnohé tak jen dokazuje, že mu úloha veřejnoprávní televize není zcela jasná. Nechápe, že tím hlavním cílem by mělo být vytvoření stabilního žebříčku jak morálních, tak kulturních hodnot. To by umožnilo snadnější srovnání s kvalitou ostatních kulturních nositelů.
Současná situace vede totiž jen k poznání, že se veřejnoprávní televize vyznačuje velmi nízkou kvalitou obsahu a formy, ale je přeci jenom stále ještě hodnotnější, že privátní stanice. Fakt, který by odpovědné pracovníky měl nutit k zamyšlení. Jenže, kdo jsou ti odpovědní a kde jsou ti odborníci. Většinou se jedná o politicky angažované osoby, kterým je kulturní úroveň neznámou veličinou a přemýšlivý občan tou největší hrozbou.
Naděje, že se něco změní, je tedy celkem mizivá. Stejně tak, že by došlo ke změnám ve vedení ČT. To, co zde všichni činí, je kupodivu v souladu s platnými zákony. Pravděpodobnost, že budou přichyceni při krádeži, jež by umožnila jejich odvolání je mizivá. Jejich platy a i určitá inteligence je před takovými kroky varuje. Dle platných zákonů také není možno někoho odsoudit, či odvolat z funkce pro hloupost či neschopnost. Zvláště pak, když společnost není schopna se dohodnout na úloze veřejnoprávních médií.
Dlouhodobá činnost pan Petra Dvořáka v ČT mu také přinesla sdostatek času domoci do vedoucích pozic těm, kteří jsou ochotni respektovat jeho komerční cíle, které jsou sice v rozporu s původním posláním veřejnoprávní televize, ale se vší pravděpodobností plně odpovídají všem politickým silám, které sledují jen jediný cíl: A to zůstat u moci za každou cenu. Takže, krátce řečeno, dochází k jisté symbióze poltických zájmů, které v žádném případě nepotřebují nějaké zásadní změny v pojetí zpravodajských programů, které by mohly zvýšit kritičnost občanů. Logicky by se tím totiž i zvýšily nátoky na mocenskou elitu, což je z jejich pohledu nežádoucí.