Přiznám, že by upřímná odpověď měla znít: Ano. Jste asi opravdu jednou z charakteristických postav naší politické společnosti. Smutné poznání. Ovládáte i mluvu mnoha politiků, která ne vždy nachází obdiv u slušných občanů. Hlavně těch, kteří se snaží, aby se vedlo dobře nejen jim, ale i ostatním kolem. Udivuje je i to, s jakou razantností neurvalce se mícháte do všeho kolem. Prostě nic nenecháte na pokoji, nesmí zůstat kámen na kameni.
Prý jste prognostik, nevím, možná jste jím byl, dnes jste jen zarputilý komentátor dění v lidské společnosti. Ve vašich očích nenalezne nic milosti, nic není podle vašeho gusta. Stáváte se pomalu tragickou postavou prapodivného dramatu, kde se hlavní hrdina již od prvního dějství potýká s pro něj nepochopitelnými city a potřebami okolního světa. A se zarputilou jistotou se snažíte kolem sebe šířit auru neuznaného genia.
Činíte tak neurvale, jednotíte názory bez jediného náznaku tolerance a chápání potřeb jinak smýšlejících lidí. Již jste odsunul do pozadí, kdože vás to volil a i nevolil. Do hradních prostor vás uvedla volba lidu. Bylo jistě i dost těch, kteří pro vás nezvedli ruku, ale byli ochotni tolerovat rozhodnutí druhých. Očekávali od vás, že budete mít tolik moudrosti, že budete schopen být i jejich prezidentem.
Nic z těchto očekávání jste nesplnil. Vládnete si osamoceně v prostorách, které citlivého člověka obvykle nabádají k pokoře před moudrostí a úsilí našich předků. Máte možnost dýchat atmosféru předchůdců, kteří svou moc vykonávali doprovázeni těžkou odpovědností za osud národa. Nic z toho na vás však nepůsobí, jste zcela imunní, možno říci i slepý. Možná, že vás skutečně oslepila touha po moci a vše bylo dokončeno tím, že jste ji získal.
Nejhorší na tom všem je, že nedokážete ani ovládnout pro vás již tak příznačnou nahořklou trpkost člověka, který je rozhořčen nad tím, že boj o místo hlavy státu byl pro něj mnohdy pokořující. Vaše slova mají příchuť pelyňku, který byste tak rád přidával do nápojů všech těch, kteří se dotkli vaší ješitnosti. A to ať v době minulé, či současné.
Ano, žijeme v demokratické společnosti, byl jste zvolen, takže jste vlastně jedním z nás. Ale právě, doufám alespoň, jedním z nemnoha. Každopádně osobou, která se jen zvláštní shodou okolností stala postavou, která by měla reprezentovat naši společnost. Děláte to po svém. Vaše častá prohlášení budí zatím vše jiné než respekt. Většinou jen pohoršení, pobouření a i pocit studu.
Snad nejtragičtější je to, že tak pomáháte zašlapávat do země i ty poslední pocity a touhy, které by možná vedly k znovuobnovení hrdosti národa. Hrdosti, která je tak potřebná k přežití v dnešním světě, jež je nám jeví jako globální aréna boje všemožných lidský snah.
Ať už těch dobrých, či těch zlých.
Co zbývá? Ochota a touha poučit se. Zamyslet se nad tím, zda je dobré, aby se volba prezidenta vždy odehrávala podle politicko mediálních pravidel, jež mnohdy připomínají frašku a často se blíží handrkování se na arabském, trhu. Či zda by nebylo vhodnější, aby ji občané považovali za závažné rozhodnutí řídící se spíše pravidly morálky. Té morálky, kterou jste na cestě životem asi někde potratil, či nikdy nenabyl.