Ano, dost často zde polemizuji s panem Matějkou, možná, že ho i napadám, ale doufám, že vždy v rámci určitých pravidel volné výměny názorů. Snažím se být spravedlivý v názorové nejednotnosti. Dnes učiním totéž. Rád bych se totiž zmínil o jeho obětavé činnosti v oblasti sociální rovnováhy.
S neobyčejnou obětavostí totiž pečuje o duševní potravu nevědomců. Jak každý ví, patří tito do každé společnosti. Jsou její součástí. Nejdříve však otázka: Kdo je to nevědomec? Populisticky řečeno, či podle logiky pana Matějky, by to byl každý, který „neví“, lidově řečeno hlupák.
Tak tomu však není. Člověk, který „neví“, může být i třeba univerzitní profesor. Je si ale dobře vědom toho, že není schopen vědět vše, být odborníkem na každý problém. Protože to však ví, není nevědomec, tudíž ani hlupák. Hlupákem by se teprve stal, kdyby to sám o sobě nevěděl. Je to tedy člověk, který je otevřen dalšímu poznání.
Nevědomec je naopak ten, který to o sobě neví, respektive je přesvědčen o tom, že vědomosti, které si osvojil, mu stačí k chápání a řešení všech problémů. Tedy od uvaření si čaje až po kosmický výzkum. Na první pohled by si jeden mohl myslet, že takovýto jedinec netouží po dalších informacích. Prostě je nepotřebuje. To je však zásadní omyl.
I takovýto člověk potřebuje duševní potravu. Je však důležité aby její poskytovatel respektoval určitá pravidla. Základem je, aby informace nebyly „ nové“, ale jen potvrzovaly ty, které se nacházejí ve vědomí nevědomce. Dochází tím ke značnému uklidnění v oblasti svědomí a sebevědomí poživatele takovéto duševní potravy. Nachází pocit uplatnění se ve společenské struktuře.
Tvůrce tohoto zvláštního druhu duševní potravy je pak nutno považovat za specifický druh sociálních pracovníků, kteří se starají o určitou sociální spravedlnost v naší společnosti. Nikdy není dobré, aby mohla vzniknou atmosféra jakoby elitářství. To znamená, že by si někdo mohl myslet, že společnost připouští zveřejňování informací jen pro určitou část občanů. Tedy těch, kteří hladoví po poznání.
V tom tedy spatřuji záslužnou činnost pana Františka Matějky. Vybral si velice důležitou výchovnou oblast ve struktuře naší společnosti. Právě tu, která je mnohdy školstvím tak opomíjena. Nic mi však nebude bránit v tom, s ním opět polemizovat. Někdo se totiž musí starat o určitou vyváženost. Nehledě na to, že to zvyšuje efektivnost v úsilí autorů, jako je třeba pan Matějka.
Nevědomci totiž velmi oceňují, když je jejich dodavatel duševní potravy napadán, utvrzuje je to v jejich společenském postavení, v jejich vědění, provokuje je to k obraně duševních zdrojů. Dostává se jim důkazu důležitosti jejich existence, upevňuje to jejich sebevědomí. Stávají se také svým veřejným projevem transparentními, což je velmi důležité pro statistiky zabývající se duševním stavem společnosti.
Takže ještě jednou poděkování panu Matějkovi za jeho záslužnou společenskou práci. Omlouvám s také všem autorům, které jsem nejmenoval a kteří se snaží se stejným úsilím o osvětovou činnost. Přiznávám ale, že pan Matějka je pro mne zářným příkladem.
Pro zájemce, kteří si chtějí potvrdit, či hodlají vyvrátit, mou úvahu doporučuji následující texty. Musím poprosit o uvážlivé čtení. Je totiž docela možné, že jejich čtivost a karma jsou předmětem analýzy již zmiňované statistiky.