Je mi to opravdu prapodivné. Jak politik tak důchodce žije v podstatě z peněz daňových poplatníků. Již desetiletí nás politici straší, že přijde doba, kdy stát nebude mít peníze na vyplácení důchodů. Ještě nikdy jsem neslyšel, že hrozí nebezpečí, že nebudeme mít peníze na platy politiků a vysokých státních úředníků.
Nechci se zde zabývat jistě správnými ekonomickými výpočty, které dokazují oprávněnost obav o udržení sociálního systému. Míním to jen z hlediska morálního a tak trochu pro potřebu obnovit chápání věci zdravým rozumem.
Pokud se nemýlím, tak stát posílá stovky miliónů na konta všech možných a i nemožných politických stran. Odměňuje je za ochotu zúčastnit se voleb. Je přešťastný nad každým poslaneckým křeslem. I to si zaslouží zvláštní finanční ocenění.
Nějak jsem zaslechl, že je to prý nutné, aby si politické strany mohly zachovat nezávislost. Aby je jako nic nesvádělo k tomu, si peníze obstarávat nekalým způsobem. Praxe však ukazuje, že se většinou jedná jen o podporu vychytralých osob, které si z politiky dělají živnost.
A i ti ne zcela „politicky“ úspěšní. Ti mohou celé volební období stát někde nerušeně v koutku a jen počítat přicházející peníze. A ty tečou a tečou. Ti druzí, ti úspěšní, ti pak kasy svých stran opravdu napakují. Ten příval je tak velký, že to, co přetéká, mizí často i v té či oné privátní kapsičce.
Prý je to absolutně spravedlivé, říkají politici. Prý je to absolutně nespravedlivé, říkají důchodci. Je to prapodivné, říkám já. Důchodci celý život pracovali, vytvářeli hodnoty, plnili státní kasu. Mnozí tolik, že si zaslouží odpočinku. Mnozí se ale stali pro stát „nepotřebnými“. Mnozí obtěžují kritikou a nespokojeností, chtějí dokonce dál pracovat.
Zatímco politik, podle lidové mluvy, nepracuje nikdy. V podstatě pravdivá výpověď. Žádný politik zatím nevytvořil něco, co by se dalo na trhu prodat. Takže jeho podíl na celkovém příjmu státu je nulový. Vlastně jenom bere. Pravda, někdo musí vše „organizovat“. Musí se starat o to, aby vše fungovalo. Hlavně pak „správný“ tok peněz.
Takový důchodce se stává důchodcem ne zrovna z vlastní viny. Politik se naproti tomu vrhá do „pracovního“ života dobrovolně. Jsou mnozí důchodci a není jich málo, kteří pomáhají kde se dá, dobrovolně a zadarmo. Většinou tam, kde sociální politika selhává. Dobře placený politik pak „dobrovolně“ stále vykládá, že udělá něco pro nápravu.
Nevím. Pořád to nějak nefunguje. Co by se ale stalo, kdybychom platy politiků snížili na příjmy „průměrného“ plátce daní. Kdyby museli řídit vlastní auto tak jako každý jiný malý živnostník. Kdyby chodili mezi lidem bez ochranky. Kdyby si třeba museli přes neděli sami vymalovat kancelář a platit nájem z vlastní kapsy. Prostě žili jako každý řádný občan. Rád bych věděl, kolik „chytráků“ by potom stálo o to, být politikem.
Třeba by to byli opravdu jen ti, kteří jsou ochotni se obětovat pro ty druhé, udělat něco opravdu prospěšného pro společnost. Jistě je to naivní představa. Ale mohla by možná přispět k tomu, abychom měli skutečně „fungující“ stát. A když ne, tak alespoň levnější.