Tak odcházející pan ministr Toman ještě na poslední chvíli nechal někam zmizet 250.000 korun. Jistě s odpovědností, která je mu ukládána státním úřadem. Obdržel je nějaký tajemný tajemník ministerstva. Ty peníze se asi našly při vyklízení šuplat ministerského psacího stolu. Co s nimi? Tak nahonem? Vždyť ani jeden neví, komu vlastně patří. Že?
A nový pan ministr se o tom dozví, asi z novin či po internetu, a kouká překvapeně. Nejsem si ale tím jist. Tedy tím překvapením. Že se na ministerstvech krade, ví přeci každý občan. Pravda, privilegovaný politik to asi nazývá jinak. Vždy používá nějakou tu „učenou“ mluvu, které nikdo nerozumí.
„O té odměně vím, ale už to nebylo možné stopnout,“ komentoval to ale srdnatě nový ministr pan Marian Jurečka. Byl také zcela otevřený a ještě dodal: „Byl jsem upozorněn, že kdybych poskytl bližší informace, tak bych mohl být pokutován. O tuto informaci je prý třeba zažádat podle zákona o svobodném přístupu k informacím“.
Tak to mi spadl kámen ze srdce. Konečně alespoň potřebná informace. Teď už vím, jak se chovat ke státním úřadům, pokud po mně budou chtít nějaké peníze. Když se jako budou zajímat o to, jak jsem k nim přišel. Pravda, je zde nebezpečí, že jsem docela normální občan, na kterého se zákony této země nevztahují a budu asi muset vyklopit pravdu.
Mám smůlu. Asi budu muset přeci jenom jít do politiky. Normální prací se moc vydělat nedá, asi se musí opravdu jen krást. Ale to musím patřit ke „klubu“ vyvolených. Žádný problém, máme tu demokracii. Když vše voličům vysvětlím, tedy mé pohnutky, které mne vedly k rozhodnutí stát se politikem, určitě budou stát za mnou. Občané mne určitě budou volit.
Není důvod tomu nevěřit, dělají tak doposavad. Proč by měli měnit názor? Pochopitelně je v tom háček. Přeci nebudu vykládat, že chci plundrovat státní kasu. Musím přeci vyhlásit boj proti rozkrádání daňových peněz. To se nosí, to chce každý občan slyšet. A pak je tu ještě jeden problém. Musím nějak zabránit tomu, aby se každý občan nerozhodl stát se „politikem“, právě z důvodů, které mne k tomu vedou.
Teď mne ale nic nenapadá. Snad jen to, že bych o tom neměl veřejně psát. No, ještě si to asi rozmyslím. Jak s tím psaním, tak s tou politikou.