Omlouvám se všem jemným ctitelům psaného, ale opravdu jsem nenašel vhodnější formulaci pro titulek. Pravda, mohl být asi jemnější, ale to bych asi nepřesně vyjádřil vlastní dojem. Snad jedinou alternativou by bylo použít slova sebeukájení, což by ale možná mohlo také způsobit určitá neporozumění.
Takže je jasné, že mám zase určité výhrady k brilantnímu pořadu ČT Otázky Václava Moravce. Proč se tedy koukám? Jsem snad masochista? Ne, jen jsem se chtěl potvrdit v mém názoru, že jde opravdu o ztrátu času a zbytečné vyvolání nevole nad službami naší veřejnoprávní televize. Naladil jsem tento pořad po delším odstupu, chci být objektivní.
Přiznám také, že jsem chtěl vědět, jak to pan Babiš přežije. Jeho protivník, pan redaktor Moravec se jako vždy perfektně připravil. Napsal si zase sdostatek otázek, na které žádný rozumný člověk nemůže odpovědět. Byl tak pilný, že si napsal i odpovědi. Nemusel tedy naslouchat a jenom na půl ucha kontroloval. A když předem napsané nesouhlasilo se zaslechnutým, tak nebyl problém otázku se škodolibým úsměškem zopakovat.
Je opravdu geniální se ptát ministra financí, který je 3 dny ve funkci, na věci, které normálně nevědí ministři ani po několika letech. Upřímnou odpověď pak s vítězným úsměvem znevážit a se zadostiučiněním otázku znovu opakovat s pokusem naznačit, kdo je tady ten hlupák. Měl jsem dojem, že pan Babiš uvažuje o tom, zde se ten proti němu nezbláznil, ale zachoval celkem klid, již je asi na mnohé zvyklý. Nevěřícný pohled však zakrýt nemohl.
Já vlastně také ne. Plně jsem se proto soustředil na tvář pana Moravce. Jako vždy zářila vnitřním uspokojením. Dokonale jsem mohl vycítit tu zvýšenou hormonální hladinu. Zase se mohl bez zábran věnovat geniálním pokusům někoho veřejně zesměšnit. Nic proti tomu nemám, hlavně když terčem útoku je politik. Jenže tou nejlepší cestou veřejného pranýře je konfrontovat dotyčnou osobu s výroky a činy jí vlastními.
Pokud pokládám nesmyslné otázky, zesměšňuji spíše sám sebe. Ale pan Moravec to činí rád, je za to placen. Určitě to nachází i pochvalu u pana generálního ředitele Petra Dvořáka. Oba jsou toho názoru, že divák je hloupý a jedině hloupost ho tedy může pobavit. Mne tedy ne. Pro sebeuspokojování a exhibicionismus druhých jsem neměl nikdy pochopení.
Zvláště, když samolibá lidská hloupost hovoří a obléká se tak, jako by patřila k výkvětu společnosti a chce určovat normy morálky.