Žijí naši vládci jenom „online“?

Jsem o tom přesvědčen. Jen se podívejte na záběry z poslanecké sněmovny. Každý z nich jen jako v transu zírá na nějaký ten tablet nebo rádoby chytrý telefon a ťuká a ťuká. Jakoby okolní světě už neexistoval.

Přitom se již pomalu šíří podezření, že taková intenzivní činnost je určitou závislostí. Vlastně nemoc, která přispívá k deformaci naši sociální kultury. Oddaluje nás od reálného světa, manipuluje nás, stáváme se otroky, aniž bychom věděli kdo nám to vládne, kdo mrská bičem, kdo nás zneužívá. Jsme vtaženi do virtuálního světa, který se tomu skutečnému čím dál tím více vzdaluje.

Ti politici jsou toho důkazem. Pokud je někdo vytrhne z jejich světa mívají takový nepřítomný pohled, hovoří zmateně. Reálně žijící občan jim nerozumí a pokládá je za idioty. Odborník by ale řekl, že chování politiků je způsobeno určitou formu nevědomosti zaviněnou jednostranným přísunem nelogicky souvisejících informací.

Je mnohdy až smutné pozorovat ty starostlivé vládu představující obličeje, které, konfrontováni s problémy docela normálního života, se marně snaží najít srozumitelnou a  logickou odpověď na celkem jednoduché ba až primitivní otázky. Mnohdy se dokonce i  naštvou, pokud mají dojem, že jim není rozuměno. Nechápou to. Vždyť jim přeci tu odpověď zformuloval chytrý telefon.

Přitom by se mohli rychle poučit. Třeba právě u těch uprchlíků,  kteří se k nám hrnou také na základě stejných informací, které kolují na všech těch mediálních sítích s cílem dát všem absolutně falešný obraz o životě kolem nás. Ti jsou také skoro nepříčetní, protože zde v Evropě nenalézají to, co jim řekli všechny ty moderní krabičky.

Lidskou tragédií je, že hlupák zůstane hlupákem tak dlouho, dokud nepřijde na to, že by se měl někde poučit a poněkud rozšířit vědomosti. Kdysi bývali zdrojem prvního poučení rodiče a posléze škola. Dnes je to moderní „informační“ technika, která svým terorem formuje naše myšlení a degeneruje intelektuální schopnosti.

Přemýšlet se nemusí. Každá myšlenka je  již hotová a všem přístupná „online“. Pohoda. Máme virtuální svět. Funguje perfektně. Tedy technicky. Řešíme v něm všechny naše problémy. Sice neúspěšně, ale to nám nevadí, tolik ještě chápeme, že se jedná o svět neexistující a nás přímo nepostihující. Takže se tam dá klidně i válčit. Ti mrtví vlastně ani neexistují, nevyžadují soucitu.

Jenom by mne zajímalo, páni ministři, zda si myslíte, že už to postihlo celé lidstvo. Mám totiž podezření, tedy podle vašeho chování, že jste o tom přesvědčeni. Ale co když to ale není pravda? Co když žije kolem vás ještě mnoho miliónů lidí,  kteří žijí „offline“. Jsou i tací, kteří si to dokonce přejí. Prostě milují život takový jaký je. Ale ta převážná většina takto žít prostě musí.

Není tedy načase odložit ty poťouchlé elektronické vše vědoucí podvodníky a trochu se porozhlédnout kolem. Možná, že by to pomohlo k poznání proč vás občan zrovna nemá v lásce. Možná, že konečně pochopíte i toho důchodce, který je spíše uražen a opravdu nejásá, když mu občas pošlete pár oschlých rohlíků na přilepšenou. Pravda, výjimečně se mu dostane koblihy.

Ano, realita světa se čím dál tím vzdaluje od virtuálního světa politiků. Připomíná to trochu dobu feudální. Tehdy se také na hradech žilo jinak než v podhradí. Ale ten chudák neměl kam utéci, bylo mu to i zakázáno. A tak měl jeden toho druhého stále na očích. Občas se i setkali, ať již v dobrém či  ve zlém. Tak či onak byli posléze nuceni řešit mnohé nespravedlnosti. Říká se tomu něco jako vývoj společnosti.

Ale dnes? Zase máme hrady a podhradí. Ale pohled z očí do očí vymizel a tím i odpovědnost jednoho k druhému. Hradní pán pomalu ani neví komu vládne. Podhradí je globální a jeho strukturu určuje chytrý telefon. Každý vládce si může vybrat poddané podle potřeby. Logicky ho zajímají jen ti, na kterých se dá dobře vydělat a kteří se dají ovládat.

Zvláštní to svět, páni politici. Dělá mi to trochu starosti. Ono by se mohlo najít sdostatek těch, které ovládne touha s vámi zúčtovat. Tak jako mnohokrát v minulosti. Byla by to škoda, asi by se to neobešlo bez násilí a byl by to krok zpět. Asi by bylo mnoho zničeno. Ke slovu by se určitě dostali neurvalci, kteří by pod rouškou ochrany svobod nastolili systémy nesvobodné a zavánějící diktaturou.

Jedinou výhodou by bylo, že by ten virtuální svět asi zmizel. Nebylo by tedy trochu prozíravější odložit ty klamavé technické hračičky a sejit do podhradí a podívat se, kdože to tu vlastně žije.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.