Jistě, neskutečná to myšlenka, sám se jí bojím. Ale vynořila se dnes zčista jasna a já se jí nebráním. Přišla z ničeho nic. Právě jsem se dověděl, že potravinové sklady se plní. Tedy myslím ty, kde se shromažďují potraviny darované v duchu solidárnosti pro spoluobčany, kteří moc peněz nemají a strádají. Hned jsem si vzpomněl, že nedávno jsem byl informován o tom, že tamní regály již skoro zejí prázdnotou.
A teď to vypadá tak, že se tam hrne jeden kamión za druhým. Od firem, které postihlo období sankcí a proti sankcí produkovaných geniálně nevědomými politiky naší ctěné demokratické společnosti. To je nádherné, jaká to humanitární pomoc občanům? Zdá se, že je tímto vyřešen určitý sociální deficit. A to přímo státem, naší vládou.
Obdivuhodné. Sám bych na takové řešení nepřišel. Opravdu geniální. Ale jeden červíček nedůvěry se přeci jenom objevuje. Rád bych věděl, co tomu řekne náš státní obchodní specialista pan Babiš. Tedy: Vyplatí se to? Je opravdu nutné zaplést se do občanské války cizího státu, aby se naplnily sklady potravin pro naše bezdomovce? Nevím, nejsem ekonom, ale odvážím se tvrdit, že asi ne.
Dokonce se domnívám, že si to ministr financí také myslí a proto se snaží vydělat alespoň na nesmyslné DPH zatěžující tyto milosrdné dary. Vůbec se mu nedivím. Nějak se přeci ta zahraniční politika financovat musí. Uchlácholit ho však může fakt, že se třeba zase ušetří na penězích pro sociální pomoc chudým občanům. Přesto všechno si myslím, že se mu to moc nezamlouvá. S kupeckými počty to opravdu nemá mnoho společného.
Pochopitelně, že je možno na to vše ještě pohlížet z hlediska morálky a skutečné humanitární pomoci. To bychom se ale dostali asi do oblasti čistě intelektuální a filosofické. A to není již tak zajímavé, protože již dávno víme, že politika a morálka se moc rády nemají. Respektive nemůžeme naše politiky něčím takovým zatěžovat. Vždyť jsou to jenom lidé, že?
Takže nevím. Jsou naši Sobotkové a Zaorálkové opravdu tak geniální? Raději s tím posouzením poněkud počkám. Ono to vše totiž spíše vypadá, že dochází k určitému bumerangovému efektu. A to jeden neví odkud ten příští přiletí. A naší vládní představitelé schovávají jen hlavy do písku a všelijak se vykrucují, když se jeden ptá na význam a dopad sankcí. Lze tedy počítat s tím, že asi sami neví, kolik to bumerangů vlastně vymrštili na hrací plochu mezinárodní politiky.
Jsem jenom trochu neklidný, protože mi to všechno připomíná ten starý politický trik. Totiž, pokud má vláda pocit, že stojí před neřešitelnými problémy ve vlastní zem, pokouší se soustředit pozornost na problémy společností jiných a pokud možno vzdálených. Úplně proti vůli a přesvědčení občanů, kteří si již po staletí myslí:
Bližší košile, než kabát.