Nejsem si právě jist, že všichni ti, kteří po tom tak volají, mají alespoň základní představu o tom, jak se takový efektivní boji proti teroristům vede. Proto se pokusím to trochu nastínit.
Přiznám, že to bude možná jen amatérský pohled, ale trochu zabarven životní zkušeností. Třeba právě z Izraele, kde jsem pobýval a jenž se v této souvislosti tak často cituje. Ale jedno si nutno předem ujasnit. Já mluvím o boji proti teroristům, což je trochu zvláštní forma válečného střetnutí. A ne o boji proti teroru, což je spíše záležitost z oblasti politiky.
Je totiž pozoruhodné, jak často se toto směšuje dohromady. Ostatně jsou tyto řádky slíbenou odpovědí panu Zdechovskému, jehož článek se zde na blogu stal terčem mé kritiky. Cílím tedy i na mnohé politiky jeho ražení. Tedy na ty, kteří falešnou a populistickou rétorikou uhýbají od možná ne zrovna populárních opatření, která by mohla vypadat asi takto.
V prvé řadě je nutno okamžitě zabránit volnému pohybu teroristů, pravděpodobných teroristů, jejich pomahačů a hlavně zbraní. K tomu je nutné okamžitě uzavřít hranice všech evropských zemí a obnovit kontrolu všech osob, které je chtějí překročit. Součástí je kontrola aut a jejich obsahu. Toto opatření také umožní, aby ještě možná „čisté“ státy nebyly infiltrovány těmi, kteří opouštějí území, kde kontroly probíhají na vyšší úrovni a stávají se tak pro osoby s teroristickými záměry nebezpečné.
Velké státy pak musí z logistických důvodů vytvořit i vnitřní dělící hranice, aby zde vznikly oblasti o menší geografické rozloze, které by bylo možno z hlediska bezpečnosti lépe kontrolovat a vyhodnotit podle stupně možného zdroje ohrožení. Tímto pak bude umožněna lepší koncentrace bezpečnostních sil na ta místa, která budou ohodnocena jako oblasti s vyšším stupněm nebezpečí.
Ve všech zemích musí proběhnout kontrola osob s cílem zajistit všechny, kteří nemají osobní doklady, které by je důvěryhodně identifikovaly. Všechny osoby, které nároky na zjištění skutečné identity nesplňují, či dají podnět k důvodnému podezření z teroristické činnosti, je nutno internovat do té doby, než bude definitivně prokázána jejich skutečná identita, případně důvody k pobytu a bude možno zhodnotit jejich profil podle nároků na bezpečnost.
Pochopitelně je nutno absolutně zastavit další nekontrolovatelný příchod uprchlíků do všech jednotlivých států EU. Minimálně do té doby, než bude provedena úplná kontrola identity všech doposavad přijatých uprchlíků. Případné žádosti o azyl musí počkat na výsledky všech těchto kontrol. Je totiž nutno prošetřit i případné rodinné vztahy, kterých může být zneužito pro případnou logistickou podporu a vytváření zázemí pro teroristické aktivity.
Se vší pravděpodobností bude nutno dočasně i omezit letecký provoz. Minimálně do té doby, než bude organizačně a logisticky zaručena bezpečnostní kontrola přístupu do prostoru letiště a všech cestujících, obsahu jejich zavazadel a přepravovaného nákladu. To samé se bude muset týkat i silniční dopravy, kde musí být zaručena kontrola každého nákladu. Podobné kontroly musí také postihnout všechny zásilkové služby, které operují mezi jednotlivými státy.
Pochopitelně, že to vše nemůže fungovat bez absolutního pochopení ze strany občanů. A nejen to. Je nutné jejich aktivní zapojení do řady bezpečnostních opatření, jako je pozorování nejen podezřelých osob ale i různých seskupení, které se mohou zabývat organizováním či podporou teroristické činnosti a přitom být veřejně aktivní pod rouškou náboženských, politických či dokonce veřejně prospěšných organizací. Případná ignorace takovýchto aktivit by se měla stát trestným činem ve smyslu spoluviny. Triviálním požadavkem je pak třeba i nahlášení všech podezřelých volně ležících předmětů, či nezvykle zaparkovaných aut.
K tomu se také přiřadí i soustavná kontrola vstupu do míst s velkým počtem osob. Příkladem jsou kina, divadla, nákupní střediska, sportovní areály a mnohdy i školní pozemky. To vyžaduje velkou disciplínu občanů a pochopení pro časovou náročnost při provádění podobných bezpečnostních opatření.
V okamžiku, kdy všechna podobná opatření budou profesionálně v každé zemi EU fungovat, je možno začít s efektivní spoluprácí bezpečnostních složek jednotlivých států. Toto se zdá, že by měl být ten první a základní předpoklad v boji proti teroristům. Dosavadní zkušenosti však dokládají, že k této spolupráci nedochází s plnou efektivitou, protože chybí jak potřebná logistika, tak stejnorodá profesionální úroveň, která by umožňovala potřebnou rychlou komunikaci. Nepochybnou brzdou je v současné době i absolutně nejednotná specifikace jak stupně tak i charakteru ohrožení občanů v jednotlivých státech EU ze strany mnoha politiků.
Není také na škodu si připomenout, že podobné zásahy do civilního života vyžadují bezpodmínečnou důvěru občanů v bezpečnostní složky zabývající se bojem proti teroristům. Odpovědnost za práci bezpečnostních složek by měl nést premiér, který je tím nejvyšším velitelem. A to ne právě odpovědnost před zákonem, ale především v oblasti morálních hodnot, které musí být mnohdy povýšeny nad zákon.
Myslím, že mohu přestat v tomto výčtu. Je to jen takový opravdu povrchní pohled. Pouhý zlomek všeho, co je nezbytné učinit pro skutečně efektivní boj proti teroristům. Je to jen to, co je všeobecně pozorovatelné a přímo se dotýká všech občanů. Takže se ptám: Jsme opravdu schopni, ale hlavně ochotni, bojovat proti teroristům? Nebo to raději přenecháme nějakým „silným“ politikům, na které později přeneseme všechnu zlost za předem plánovaný neúspěch, protože se jim nedostalo plné podpory občanů.