Vánoce: Staří a chudí na kolena!

Tak tu máme šťastné a veselé vánoce. Přeji je každému. Tak by to mělo i být. Lítáme jako blázni po obchodech, sháníme dárky pro naše milé, abychom se pak společně sešli u štědrovečerního stolu a radovali se pod vánočním stromkem. Jsem tomu rád, i já podlehnu tomu kouzlu.

Jenže jsem zažil něco, co mi to vše trochu pokazilo. Byl jsem konfrontován s něčím, co bylo v přímém rozporu se všemi těmi slogany a vánoční výzdobou. Viděl jsem stařenku klečící uprostřed všeho nákupního shonu. Pokorně se skláněla před oltářem naší marketingové kultury. Na kolenou se snažila přečíst cenovku na té nejspodnější polici nákupního regálu v jednom supermarketu.

My bojujeme ještě proti všem možným ismům a zatím nás pokořily ingy. Consulting, resourcing, outsoursing a co já vím co ještě. K tomu ještě ekonomický zázrak všech finančních expertů – globalizace. To vše dohromady nás přivedlo tam, kde jsme. Hrstka se z toho všeho raduje, milióny proudí tak, jako ještě nikdy. Jiné milióny počítají drobné v peněžence. Jak lehká je peněženka miliónů důchodců víme. Kdybychom měli alespoň ještě ty halíře, tak by nám připadala o zdání těžší.

A  jako by tomu nebylo dost, přišel právě ještě marketing a srazil nás na kolena. Doslovně. Chytré hlavy honící se za milióny přišly na to, že v takovém regálu musí být to nejlevnější zboží vždy na té nejspodnější polici, vlastně na zemi. Takže na kolena občane. Pokloň se a vzdej hold, nová modla je zde.

Při pohledu na tu starou ženu jsem se jen styděl. Styděl se za všechny, za naši společnost, za to, že jsme něco takového připustili. S povděkem přijala mou pomoc. Doprovodil jsem ji ještě k jiným „regálům“, sám jsem nic nenakoupil. Ne, že bych se také odmítal plazit po zemi, kolena mi ještě slouží, ale zvedal se mi přitom žaludek.

Vím, že zákony ekonomiky jsou tvrdé. Ale aby jim padla za oběť i lidská hrdost být nemusí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.