Tak jsem zvědav, kdy dá Sobotka první gól!

Nu, vycházím z jeho prohlášení. Kdesi na televizní jsem obrazovce zaslechl, že hledá týmové spolupracovníky, jejichž nejdůležitější vlastností je „tah na branku“. Pochopitelně nemohl tušit, že tento výraz ve spojitosti s oceňováním odborných schopností prostě nesnáším. Pokládám ho dokonce i za určitý důkaz degenerovanosti rádoby kulturní společnosti.

Co by však vědět měl, že tento slogan je oblíbeným heslem pana Babiše. Již jsem ho za to ostatně také kritizoval. Ješitně tvrdím, že by to pan Sobotka přeci jenom měl vědět. Alespoň z doslechu. Mohl by tak zabránit dojmu, že se přeci jenom trochu „opičí“ a že to není dobré. Hlavně v situaci, kdy jeden hledá něco jako politický profil.

Ale už se stalo. Tah na branku? Nejsem žádný fotbalový odborník, ale troufnu si, když si to pan Sobotka tak přeje. Nemalou zásluhou na vítězství při fotbalovém zápase má vždy obrana. Jak to s ní u ČSSD vypadá? Řekl bych, že z ní nevyzařuje semknutost. Spíše rozdílné pojetí hry. Pokud protivník zaútočí, tak se sice část obránců snaží míč získat, ale ta druhá zůstává pasivní a strnule přemýšlivá.

Dochází často k neplodné debatě zda se ta klička útočníka pohybovala v hranicích slušnosti a férové hry. Vyvěrá z toho diskuse o možném protestu. Vlastní obrana je tím pochopitelně značně oslabena a většinou to končí gólem. Poté obvykle ovládne hrací plochu všeobecná diskuse a sudí má co dělat donutit hráče k další hře.

Pokud jde o útočníky, tak je situace opět problematická. Pravda, často dochází k sólovým únikům směrem k soupeřově brance. Ten odvážlivec ale brzo pochopí svou osamělost a většinou se opatrným obloukem vrátí do středního pole s pokusem prodiskutovat další postup. Možno říci, že diskuse jsou obšírné a detailní, občas se však vzdalují tématu, tedy míč se stává podružnou rekvizitou.

Výsledkem je pak zvláštní strategie, která má ale alespoň tu výhodu, že zcela mate protivníka. Je nucen konzultovat sudího, protože není jasné, zda se ve hře vůbec pokračuje, či došlo k nějakému nepředvídanému přerušení, jež bylo způsobeno vnějšími vlivy. Ve stejné pozici se však bohužel ocitá i divák. Kouká kolem sebe, aby se ujistil, zda je vůbec na fotbalovém hřišti.

Situace zcela nemilá. Vyvstává nebezpečí, že by se nadšený fanoušek mohl cítit podveden. V podstatě vážné varování pro vedení klubu. Ztratit fanoušky se nevyplácí. A to v každém ohledu. Většinou jsou takové události předzvěstí personálních změn. Odnese to obvykle trenér. Ať již po právu, či jen tak z principielních důvodů dokazující ráznost v rozhodování vedení klubu.

A za této situace se mnohdy zapomíná na slova mnohých veteránů fotbalového řemesla. Nejeden trenér totiž již prohlásil o sportech jako je třeba hokej či fotbal následující. Je to v podstatě  jednoduchá hra. Vyhraje ten, kdo udělá méně chyb.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.