Při troše sebekritiky by nám mělo dojít, že se chováme jako provozovatelky toho nejstaršího řemesla světa. Ty jdou také na kolena či se položí na záda, podle toho kolik kdo zaplatí.
Ty dámy se však drží jednoho zásadního pravidla: Platit se musí předem. My jsme však „moderní“, nám stačí, když nám někdo slíbí, že zaplatí později a pokud možno na splátky. Často se tedy stává, že se k těm penězům vůbec nestaneme. Někdy se také spokojíme s nějakým výměnným obchodem. To většinou dostaneme něco, co má mizernou kvalitu a vůbec to nepotřebujeme. Nehledě na to, že bychom si to mohli klidně vyrobit sami.
Mnohdy to vše platí i o každém z nás. Asi se ale jedná o většinu, protože jako stát jednáme úplně stejně. Chování našich politiků je toho důkazem. A přitom všem si lžeme do vlastní kapsy a přesvědčujeme se, že tomu tak není. Pořád si myslíme, že máme nějaký charakter, který odpovídá vyšším morálním principům.
Jsme jenom směšní, naivní a proto levní. Každý k nám může přijít a koupit co se mu zlíbí. V podstatě je jedno zda přijde z Ruska, USA anebo Číny. Nechceme pochopit, že demokracie či boj proti ní se pro mnohé mocné stal pouhou ideologií, která pomáhá k nadvládě nad ostatními. Představa, že by demokracie mohla být stejně nebezpečná jako komunismus, nás děsí, nechceme o tom ani slyšet. Přitom je mnohdy prosazována stejnými prostředky. Diplomacií, ekonomickým tlakem a když to jinak nejde, tak válkou.
A my si pořád myslíme, že v tom hrajeme nějakou roli. V nejlepším případě ale jen tu podřadnou, mnohdy jsme jen statisti a přitakávači. Tyhle roličky bereme, rozhoduje jen ta gáže. Jistě, každý se musí nějak živit. Jak stát, tak občan. Přitom neustále inklinujeme k tomu, mít velkého bratra. Měli jsme jich už hodně. Zlých i dobrých. Ale nic nenasvědčuje tomu, že bychom se poučili.
Většinou se necháme opít rohlíkem. A v každého nového „bratra“ vkládáme ty největší naděje, považujeme ho za zachránce. A to vše doprovází dětské hašteření o tom, kdo je dobrý a kdo je zlý. Poslední léta si myslíme, že zlo sídlí v Rusku a dobro v Americe. O Číně jsem se ještě nedohodli.
To jen budí úsměv na tvářích těch velkých obchodníků, kteří si rozdělují svět, kterému chtějí vládnout. Jsou zkušení a dobře vědí, že takto rozhádaná společnost jen snižuje konečnou cenu. Jen si počkají, až ti, kteří jsou na prodej dospějí do stádia, kdy jsou ochotni se prodat za každou cenu.