Superdebata nebo Supershow?

Podle mého gusta ani jedno ani druhé. Tedy mluvím o pokusu ČT mi přiblížit problematiku voleb do evropského parlamentu. Místo debaty spíše handrkování a z té supershow zbylo jen zdání, že se někdo snaží mediálně prodat technické možnosti dovolující postavit do středu pozornosti osobnost pana Václava Moravce. Nepoučitelného samozvaného učitele televizních diváků. Velkého slovního žongléra, který vždy s rutinou domptéra prohání v pilinách manéže  několik pokusných králíků z oblasti politického života.

Obsahově to vše spíše připomínalo arabský bazar transformovaný do moderního mediálního světa. Snad tou nejpravdivější a nabádající výpovědí bylo krátké přerušení způsobené technickou závadou. Zavládlo blahodárné ticho, jakýsi prostor pro přemýšlení. Krátká možnost pro úvahu, zda není čas přepnout na jiný zábavný program.

Asi byly linky přetížené. Připadá mi to však komické, protože transport prázdných bublin by neměl v dnešní době představovat žádný technický problém. Obzvláště, když jejich výroba je již pro Českou televizi každodenní rutinou. Možná, že to byla taková malá sabotáž počítačové techniky, která se již brání být denně zneužívána mediálními klauny. Nebylo by to špatné, kdyby se takto občas ozval zbytek zdravého rozumu, který je občanům upírán.

Ne, žádný z účastníků mne nepřesvědčil o tom, že je schopen chránit mé zájmy v evropském parlamentu. V tom je vlastně ten jediný přínos tohoto mediálního divadélka veřejnoprávní televize. Dověděl jsem se jen všeobecně známé a tragické. Neuvěřitelná roztříštěnost názorů a zájmů, kde je těžko rozlišit, jak dalece se jedná o sledování osobních zájmů, zastupování společenských skupin či dokonce jen o touhu sedět v evropském parlamentu.

Skutečnost, která nepřináší nic dobrého, vyjma důkazu o tom, že nejsme schopni se dohodnout co chceme, kam míříme, jak dalece chceme ochránit ty zbytky národní hrdosti. Té skutečné, která je dennodenně ubíjena právě takovými mediálními výtvory, jak byl ten včerejší. Je smutné, že České televizi již není nic svaté a pokouší se vytřískat kapitál i v oblasti, kdy by byla na místě skromnost a střízlivost.

Místo toho pořádá show, která má snad budit zdání demokratické diskuse. Opak je pravdou. Obsah je vedlejší, vítězí jen ten, kdo se dokáže lépe chovat ve světle reflektorů a před objektivy kamer. A pokud aktér zklame, je tu přeci pan Václav Moravec, který se rád obětuje a vrhne se do středu zájmu. Vše srovná a vysvětlí se suverénností jedince, který se považuje za mentální záchranu národa.

Ano, byla to pro mne tragikomická show nevěstící nic dobrého pro budoucnost. V podstatě ale reálná výpověď o stavu naší společnosti a určité chudosti ducha. Domnívám se, že je již opravdu nejvyšší čas, se zase začít koukat pozorně na pořady České televize. A pokud nás pobuřují, tak se konečně začít bránit. Nastavuje nám zrcadlo více, než je nám milé. Přepnout na  jiný program mnoho nepomůže. Je to spíše projev zbabělosti a nebo i bezradnosti.

Již dávno nezobrazuje reálný život, spíše odpoutává od problémů, než by je přibližovala a vysvětlovala. Ale to vše kolem nás je reálné a mnohdy nebezpečné pro naši budoucnost. Je tedy opravdu nejvyšší čas se chovat jako odpovědní občané, kteří mají starost o budoucnost. A v současné době jít jen volit je málo. Spíše bychom se měli starat o to, kdo nám ty kandidáty podstrkuje a prezentuje.

A zde hraje Česká televize nepodstatnou roli. Bohužel ne tu veřejnoprávní. Spíše se snaží pořádat obvykle ty nejnákladnější a nejbarvitější pořady, které, jak každý dobře ví, mají sloužit jen k zábavě. Takže k volbám nejdu. Ani asi nemusím, nic mne k tomu nenutká. Dokonce nemám ani špatné svědomí.  Česká televize mne totiž přesvědčila, že se jedná o druh zábavy, který je mi opravdu cizí.

Chudý to národ, který se nechá opíjet virtuálním světem mediálních žonglérů. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.