Jistě je správné, aby ten, komu se dostalo úhony, byl chráněn. Jenže v našem Kocourkově to vše dostává takovou zvláštní podobu. Skoro denně jsme již svědkem toho, že nějaký ten státní úředník pochybí. Tedy spíše dokazuje vlastní neschopnost a nevědomost. Hlavně pak v dodržování zákonů, které mu by měly být vlastní.
Kolikrát byl již „nezákonně“ propuštěn třeba nějaký ten mocný úředník. Jen si vzpomeňte třeba na naše dva policejní prezidenty. A když už jsme u toho slova. I samotná hlava státu nám již několikrát ukázala, že si není tak docela jistá svou pravomocí. Tedy co smí a co ne. Ve své podstatě jsou to všechno naši „zákonodárci“ anebo ochránci našich práv.
Jsou buď duchovní otcové všech těch nesrozumitelných paragrafů a nebo ti, jež mají dohlížet na jejich úzkostlivé dodržování. A teď tu máme zase ty strašně ochuzené soudce a co vím co ještě. Ale v podstatě osoby kompetentní právě v tomto oboru. Občany, kteří potřebovali léta, než přišli na to, že se nedodržuje nějaký ten předpis.Nu, odborníci na slovo vzatí.
Tak nějaký specialista státní správy se spletl a vypočítal špatně ty skromné výplaty svých kolegů. Jako vždy ne o moc, jedná se o takové nepatrné částky. Asi tak ve výši minimální mzdy, či jejího násobku. Jak říkám, maličkost. No, v sumě nějaká ta miliarda. Takže se bude doplácet. Stát to nebolí, jeho vlastní kapsa to není. Prostě se ošulí jiné výdaje.
Třeba v kultuře, to je něco nepotřebného a neproduktivního. Či ve školství. Vždyť kulturně vzdělané občany nepotřebujeme. Nemůžeme přeci dopustit, aby nám vyrostli lidé rozumní, kteří by se třeba dostali do státní správy a pokusili se vytlačit všechny ty „odborníky“, kteří nám pijí krev. Doslovně a i v přeneseném slova smyslu.
Ti všichni ošulení ale přeci jenom dokázali určitou zdrženlivost. Jsou ochotni ke kompromisu. Uskromní se, nebudou vyžadovat přespříliš. Je to hezké gesto. Mám jen potíž jim věřit, že by tak jednali z popudu vyšší morálky a pocitu studu. Jejich doplatky, tvořící zlomek jejich peněžních odměn, totiž, jak již zmíněno, převyšují částku minimální mzdy, kterou také uzákoňují.
Prapodivná to relace. Protože všichni ti, kteří za tuto almužnu musí pracovat, jsou součástí společnosti, která dává základ systému, ve kterém státní úředníci mohou vůbec existovat. Z morálního hlediska se tedy jedná o opravdovou sociální nerovnost, která by měla přinést soudcům skutečné bolení hlavy. Místo toho v nich vzniká jen určitý pocit strachu před veřejným míněním. Proto se raději vzdají „zákonných“ nároků. Zajímavé právě u soudců.
Zcela tak ale zakrývají fakt, že za to vše je či byl někdo odpovědný. Ve své podstatě jeden z nich. Takže podle jejich zákonů by měl být někdo potrestán. Nebude. Místo toho se všichni odmění. Pravda, přiměřeně. Za chyby se přeci nemá platit, že? Alespoň ne ve státní službě. Jsem však pro transparenci. Myslím, že je nejvyšší čas, aby byla zřízena nová daň. Solidární daň vůči státu.
Prostě příspěvek, kde by se občané podíleli na pochybení státních úředníků. Nebylo by to mnoho. Já to odhaduji tak na pět procent. Pochopitelně, že by státní úředníci byli od této daně osvobozeni. Nemůžeme přeci chtít, aby za své chyby platili z vlastní kapsy. Spravedlnost přeci musí být. Ať se nám to líbí nebo nelíbí. Vždyť jsem za ni léta bojovali.