Když jsem tak občas přepnul na přímý přenos ze sjezdu strany páně Sobotky, tak jsem si říkal, hele, to je nějaké podezřelé. Možná, že jsem měl zrovna smůlu, ale vždy jsem byl informován o tom, že tam na tribuně někdo mluví k poloprázdnému sálu. A nejen to. Ti co tam byli, měli vždy něco jiného na práci, než soustředěně poslouchat řečníka.
A to ne vždy jen tak ledajakého. Pokud mohu posoudit, tak to byli občas i takzvaní „lídři“, tedy osoby vysoké politické hierarchie. Pravda, většinou se jednalo o projev ne nepodobný smutnému monotónnímu dialogu. Tedy pro ty politické profesionály sedící roztroušeně v pohodlných křeslech všeobecně obsahově známé a vždy použitelné. A to i v případě, že by jeden přestoupil k jinému politickému spolku.
Jejich největší aktivitou bylo potřásání si rukou se sousedem a asi výměna informací o událostech, které vyplnili ten čas vzájemného nevidění se. Takže jako divák jsem byl poněkud zmaten. Nemohl jsem přijít na to, proč ten nahoře mluví a proč ti náhodní návštěvníci neposlouchají.
Budiž. Raději jsem zavzpomínal na doby, kdy takové setkání pořádala jediná a všemocná strana. Tehdy ti soudruzi dobře věděli, že takové obrázky se nesmí dostat na veřejnost. Takže buď byl sál zaplněn do posledního místečka, či se prostě nesmělo vysílat. Celkem logické řešení, pokud se jeden nechce polticky zesměšnit.
A protože tomu tak v minulých dnech nebylo, dospěl jsem k názoru, že se ČT pokouší o určitou „objektivitu“ ve své informační činnosti. Tedy z pohledu všech těch, kteří na toto téma rádi diskutují. Ti, kdo náhodně četli mé články vědí, že se na to koukám poněkud jinak. Ale dnes se pokusím použít logiky charakterizující všeobecnou představu o pojmu „objektivita“.
Takže možno říci, že ČT podávala pravdivou zprávu o sjezdu jisté strany. Jak jsem již řekl, tak na mne vše působilo trochu negativně, ani v nejmenším jsem nenabyl dojmu, že se zde sešli lidé, jejichž dynamické myšlení odpovídá nárokům doby. Jenže, a v tom je ten háček, jeden by mohl i říci, že to ČT udělala schválně a přitom se právě schovává za pláštík „objektivního zpravodajství“.
Je totiž logické, že by mohlo vzniknout podezření, že tato „objektivita“ vlastně zasedající stranu poškodila. A možná i záměrně. Třeba v tom mají prsty opoziční strany, které s pomocí zákulisní manipulace někoho v ČT donutily, aby se vysílalo právě tak jak se vysílalo. Tak to by zase nebylo moc „objektivní“, že?
Vždyť ono se tak přeci vysílat nemuselo. Z hlediska informačního se přeci nejednalo o nic světoborného, nic nového, nic co by mohlo nějak změnit či ohrozit náš život vezdejší. Byla to vlastně jen taková privátní party, kde si známí zase něco rozdělovali podle předem domluveného scenária.
Takže objektivně řečeno došlo k objektivnímu zpravodajství o objektivně nezáživné akci ve zcela objektivní formě dokazující, že objektivnost sama by mohla být zcela objektivně pokládána za neobjektivní. Takže si myslím, že ty uvozovky v titulku jsem volil správně. Ona se právě objektivita dá vykládat všelijak. Ale hlavně i podle subjektivních potřeb.