Tedy ty 2,3 milióny za zdůraznění vlastní důležitosti. On je to totiž takový malý příplatek k tomu směšnému platu, který dělá asi 240.000 měsíčně. Možná, že je to něco jako bolestné. Ono totiž stát celý rok pod palbou kritiky diváků není tak jednoduché, drásá to duši a podrývá sebevědomí. Nejlepší léčbou je pravidelný pohled na výpis z bankovního konta.
Když tak poslouchám kolem sebe, tak jediní spokojení „diváci“ jsou členové televizní rady. Možná, že je to tím, že se také spíše koukají na privátní kasičku, než na televizní obrazovku. Sebekriticky přiznám, že kdyby mi někdo platil 40.000 měsíčně za to, že nebudu koukat na Českou televizi, ale přitom musím neustále chválit jejího šéfa, tak asi také změknu.
A protože mne zatím nikdo neplatí, tak si můžu říkat co chci a dívat se na co chci. Třeba předevčírem. To jsem v České televizi viděl docela dobrý dokument. Šlo o objasnění jedné letecké katastrofy, při které zahynulo asi 270 lidí. Vyšetřování trosek a všech protokolů trvalo skoro dva roky. Jeden by ani nechtěl věřit, na co přišli.
Hlavní příčinou té katastrofy byla neodbornost manažera. Tedy takového toho specialisty na vydělávání peněz. O létání neměl ani potuchy, jen koukal kde ušetřit, co ošulit, aby se ještě více vydělávalo. Takže zabránil výměně pneumatik, prý by to stálo moc času a peněz. Dá rozum, jedině letadlo v pohybu, které je plné pasažérů, vydělává peníze.
A ty pneumatiky byly nejen sjeté, ale neměly ani potřebný tlak. K napumpování je zapotřebí dusík. Před osudným startem nebyl také hned k dostání. Manažer nelenil a poslal letadlo do vzduchu. A ta pneumatika praskla těsně před vzlétnutím, v rychlosti, kdy se již nedá bezpečně zastavit. Nikdo také nepostřehl, že zatahovaný podvozek začal hořet. Pak se plamen ve vzduchu rozšířil v trupu letadla a už nebylo nikomu pomoci.
Ta letecká společnosti to také nepřežila. Jeden bývalý šéf pak otevřeně hovořil o tom, že maximalizace zisku na úkor bezpečnosti, není zrovna to pravé. Stejně jako zaměstnávat manažery, kteří umí jen počítat peníze a jinak nic jiného. Pak smutně dodal, že je tragické, že musí vždy dojít ke katastrofě, aby lidé pochopili, že dělají něco špatného.
No, prosím, to jsem viděl v České televizi. Ne, že bych se dověděl něco nového o moderním podnikání, to opravdu ne. Jen jsem se přesvědčil, že třeba ty na počátku jmenovaní požitkáři veřejnoprávních peněz, na něco takového určitě nekoukají. To by se přeci museli minimálně zastydět. Česká televize má již v podstatě katastrofu za sebou. Respektive se jedná o katastrofu permanentní.
Prostě něco takového, jako nám kdysi komunisté vykládali o permanentní revoluci. Také to za nic nestálo a jediné, co bylo permanentí, bylo vedení. Takže tento stav dobře znám, nedám se lehce ošálit. Jediné co trochu nechápu, že jsem slyšel, že v Česku byla někdy před pětadvaceti lety nějaká revoluce. Prý k dobru všech. Nevím, nebyl jsem tady, znám to jen z vyprávění. Takže se ptám:
Opravdu se v roce 1989 někdo pokusil odstranit hlupáky a nevědomce?