Jsem o tom dokonce přesvědčen. Panuje si v Kremlu, Rusko mu leží u nohou a Evropou cloumají přízraky, se kterými se nemusí zabývat. Respektive nesmí. Západ si to nepřeje. Šťastný to člověk.
Pravda, ty sankce. Nutné zlo, je to daň za popularitu. Mohou za to zase ale imperialisté, tak jako vždy. Rusové jsou na to zvyklí, asi je to zase sjednotí. Moc se jim to sice nelíbí, ale nemají v krvi se nechat urážet a ponižovat. Zkoušel to Napoleon, Hitler a mnoho jiných. Každý pohořel.
A i ten Churchill, který je nenáviděl, hledal raději cestu dohody a o moc nad Evropou se s nimi podělil. Jinak je tomu u dnešních politiků. Ti také skřípají zuby, ale nedokáží to potichu, musí to ještě pořád komentovat a doprovázet mnohdy nesmyslnými gesty. Jako třeba tím, že z G8 udělají s pomocí ješitnosti a nadutosti G7. Nechají stát Putina přede dveřmi a říkají tomu diplomacie. Nevím, kterou školu světové politiky navštěvovali.
Přitom bych rád poznal politika, který by ve skrytu duše panu Putinovi nezáviděl moc, která mu dovolí vládnout. A nemusí pro to moc dělat. Jenom trochu zaharaší zbraněmi a propaganda západu se rozjede naplno, aby probudila ruského medvěda, který je nerad zaháněn do kouta a začne hledat vůdce. Jen hlupák by to nevěděl.
Bylo by nesmyslné si myslet, že tu nemáme další studenou válku. Každý se dušuje, že tomu nechtěl, ale prý nebylo jiné cesty. Jistě, když jde o moc a ješitnost, je dobrá rada nejen drahá, ale není ani nikoho, kdo by ji vyslyšel. A tak tu máme něco, co nám není nijak příjemné, ale naši politici si nedají říci. Vést svaté války, jak vidno, není jen výsadou náboženských fanatiků.
Jako bychom neměli jiné problémy. A ty jsou možná skutečné a ohrožují naše žití. Islámský stát, milióny uprchlíků a teď i Řecko. A přitom všem, jako by toho nebylo již dost, nás někdo nutí mít strach z Moskvy. A Putin si tam kraluje a nemá nic jiného na práci, než přemýšlet o tom, jak by se na té nemohoucnosti a naivnosti Evropy dalo vydělat.
Jsem asi amorální, zkažený a nemám potuchy o principech. Proč? Protože já bych o Krymu taktně mlčel a možná dal prsty pryč od Ukrajiny. Prostě udělal obvyklý obchod, tak jak je tomu již po staletí ve světové politice. Výměnou za to, že by nám mohla možná Moskva trochu pomoci. Utnout tipec fanatikům umí, nemá s tím, na rozdíl od nás, žádný problém.
Nechoďte na mne s nějakou tou hloupou ideologií o nebezpečí komunismu a ruské expanzi. Jedno skomírá a o hranicích se dá vyjednávat. Snad bychom to již měli vědět. Na obou stranách. Obchod je obchod. Poslední desetiletí to platí více, než kdy jindy v historii lidstva. Jen se do toho nesmí plést chorobné mozky, které touží po bezmezné moci a uznávající jen železnou pěst umlčující pragmatickou diplomacii.
A pak jsou tu všichni ti naivní populisté, kteří zneužívají lidských ideálů, útočí na emoce a dělají z nás poskoky volebních machinací. Vykřikují něco o spravedlivém světě, který neexistuje. Nutí nás bojovat za něco nového, aniž by přiznali, že nejsme nejen ochotni, ale i schopni obhájit to, co již máme.
Ne, že bych si nedělal starosti s tím, zda to pan Putin s tím Velkým Ruskem nepřehání. Ale domnívám se, že je ochoten o tom jednat, možná, že jeho představy mají určité hranice. V každém směru a významu. Nikdy bych se nezbavoval možnosti s ním zasednout k jednomu stolu. Dobře ví, že válka proti Západu je nesmysl. A že ta nebezpečí, která hrozí Evropě, nejsou pro něj jen výhodou, ale skrývají i ohrožení jeho plánů. Je pragmatik. Jistě, že je také ješitný a urážlivý. Kdo by nebyl? Ale dá se s ním jednat.
Zatímco s islámským státem to nelze. S uprchlíky už vůbec ne. A s Řeckem? To je důkazem politicko ekonomického chaosu, který pomalu ovládá Evropu. Ne, nemám strach z Ruska. Ale mám strach z evropských politiků, kteří jsou na cestě rozvrátit Evropu. Stále více vytvářejí atmosféru, která je živnou půdou pro radikalismus všeho druhu.
Rozdmýchávají nenávist a nebezpečný nacionalismus. Dávají prostor temným silám v našich společnostech. Oživují rasismus, nesnášenlivost a dávná nepřátelství. Proklamují nutnost evropské jednoty a denně dokazují svým hašteřením rozdílnost. Chtějí spravedlnost pro všechny a jsou nespravedliví k vlastním občanům. Roztahují deštníky nad životy jiných a vlastní lid nechávají stát v dešti.
Ano, jsem si jist, že to pana Putina strašně baví. Mne ne. Jeho posměch mne zasahuje a ponižuje. Občas i bezmocně zuřím. Hlavně proto, že již dávno vím, že hledat falešné viníky je obvyklá strategie mocenských systémů, které jsme prý odstranili. Nejsem si tím zcela jist. Pokud se dívám na viníky, tak jen vidím politiky, kteří ukazují prstem na někoho jiného.
Aby nedošlo k omylu. S panem Putinem si klidně sednu k jednomu stolu, ale nerad bych ho potkal sám v temné uličce.