Putine, Putine, ty si také děláš co chceš?

Vůbec se ti nedivím. Když se tak koukám na USA, Čínu a EU, opravdu není důvodu, proč by jsi zůstával pozadu. Není to tak dávno, co titulky médií trhaly každý den Peking na cucky, politikové na celém světě se předháněli ve výhrůžkách a hrozbách. Hovořilo se o nepřijatelném porušování lidských práv a pošlapané svobodě.

A dnes? Všichni ti kritici teď jezdí s přátelským úsměvem do Číny a prosí o spolupráci. Chtějí tam stavět továrny, obchody a vůbec mají touhu se tam „nesvobodně“ pohybovat. Trochu divné, že? Že by obchod a lidská práva byly neslučitelné pojmy? Řekl bych, podle chování mnoha silných, že ano. Prostě košile je bližší, než kabát.

Tím největším paradoxem je, že každý odborník v Pentagonu ví, že Krym je strategicky důležitý pro Rusko. Jen blázen by se ho vzdal. Jsem přesvědčen, že to Čína a NATO vidí zrovna tak. Dokonce se odvážím tvrdit, že si všichni oddychli, že to pan Putin vyřešil tak, jak to vyřešil. Že není nebezpečí, že by se začalo bojovat o vojenské základny a Černomořskou flotilu.

Prostě mocní světa jsou uklidněni, že to má pan Putin zcela pod kontrolou. Majdan na Krymu je to poslední, co by si přáli. Novodobý ruský vládce je přeci jenom odchovanec KGB, ví, jak to ve světě chodí, dá se s ním vyjednávat, nedělá velké cavyky a chová se jako Tvrdý obchodník. Je na něj i spolehnutí. Co slíbí, to platí, co řekne, to také udělá. Mnohým se to sice nelíbí, ale což, ty fanatické bojovníky za svobodu najdeš všude.

Hlavní je, že ti mocní jsou již pragmatičtí, mají své červené telefony, vedou dlouhé rozhovory. Co to mezi sebou mají, se normální člověk nedoví. Možná, že to není ani tak špatné, občan by asi nerad věděl, jak se rozhoduje o jeho osudu, jak se chladně hovoří o možných obětech. Jisté ale také je, že si nikdo z těch „vládců“ nepřeje opravdové válečné střetnutí. Takže se udělá obchod. Dohodnou se na obvyklé verbální válce. Pálit si prsty nechce nikdo.

Je to sice trochu smutné, ale to je svět, ve kterém žijeme. Může se nám i nelíbit, ale asi s tím nic moc nenaděláme. Spíše bychom se třeba měli vyvarovat si doma rozbíjet hlavy půllitry kvůli Krymu. Je to přeci jenom trochu daleko od nás, proč tedy? Ano mělo by nás to zajímat, měli bychom o tom vědět, ale neměli bychom si namlouvat, že to můžeme nějak ovlivnit.

Spíše se podívat, zda kolem nás není také nějaký ten malý „Krym“, který nám politici chtějí zabrat. Třeba nějaký ten poloostrůvek zdravého rozumu, který snad ještě máme. Taková ta strategická základna, tolik potřebná k chápání a porozumění dění v našem velkém světě. Základna citu, který nás přesvědčí, že zajímat se o toho skutečného souseda, žijícího několik metrů od nás, je mnohem důležitější a potřebnější.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.