Domnívat se, že veřejné informační zdroje s tímto přívlastkem jednají svobodně a nezávisle, je představa opravdu naivní. Ještě pitoresknější je domněnka, že nejsou nikým kontrolovány. Takový stav neexistuje.
Změny v Polsku v této oblasti rozpoutaly diskuse, které vyjadřují mnohá pohoršení. Jsou pobouřeni nejen domácí občané, jichž se to přímo týká, ale i značná část občanstva evropského. I když zde se spíše jedná o honosné slogany politických figurek, které žijí většinou z faktu, že jejich neodborné a bezobsažné projevy jsou „svobodně“ šířeny pomocí médií, která tímto dokazují „nezávislost“.
V čem ale spočívá myšlenka nezávislosti veřejnoprávních médií? V prvé řadě je to kupodivu čistě materiální záležitost. Oprostit je od tlaku tržního hospodářství. Dát jim k dispozici prostředky, které jim umožní svobodnou tvorbu. Ale to již vyžaduje první kontrolu. Nejen nad efektivním hospodařením, ale třeba i nad prostorem, který je věnován reklamě. Jak vidno u ČT tato kontrola již nefunguje. Záplava reklam a „sponzorů“ jen dokazuje, že zde řádí finanční zájmy, kde je již těžko nalézt jistotu, že zde proudí „čisté“ peníze, tedy investované bez kladení si podmínek.
Velmi žhavě, ale spíše symbolicky, se diskutuje o politické nezávislosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že tomu tak je a že Kavčí hory nejsou eldorádem politických vlivů a případné korupce. Může tedy před kameru předstoupit kdekdo a říkat kdeco? Pochopitelně, že ne. Bylo by to i technicky nezvladatelné. Takže dochází k výběru. Kdo ho však činí a jakých kritérií se drží? O tom se kupodivu nikdy nedovíme. Snad právě proto, že se jedná o svobodnou a nezávislou veřejnoprávní stanici.
Vzhledem k tomu, že se nejedná o firmu, ve které má hlavní slovo anarchismus, je pravděpodobné, že jsou zde osoby, které na vše dohlíží. Veřejnosti však zůstává utajeno v zájmu koho činí rozhodnutí, které pak mají dopad nejen na informovanost ale také, a to v prvé řadě, na stupeň všeobecné vzdělanosti obyvatelstva. Nedílnou povinností veřejnoprávní televize totiž je, aby zaručovala určitou kulturní úroveň. A nejen to. Má se dokonce snažit o její zvyšování.
Vývoj v České televizi však hovoří spíše o opaku. Kvalita programu klesá. Nejhorší však je, že v souvislosti s tím klesá i její důvěryhodnost. Jakékoli pokusy tomuto trendu zabránit jsou neúspěšné. Intervence zvenčí jsou totiž hned označovány za pokusy o její kontrolu. Trochu populistické tvrzení. Protože tvrdá kontrola probíhá interně, tajně a bez náhledu veřejnosti. Argument, že existuje něco jako Rada ČT, je čistě alibistický. Formální existenci a neschopnost tohoto od ČT dobře placeného grémia dokazuje totiž sama svým nekonečným mlčením a mnohými taškařicemi.
V podstatě je možné tvrdit, že naše Česká televize je nezávislá a svobodná. Vytvořila si však svět sama pro sebe. Osamostatnila se i v pohledu na svět, který se nám snaží přiblížit a osvětlit. V žádném případě však vysvětlit. Toho se dokonce obává, spíše nás zaplavuje nesourodou snůškou informací. Bez jakékoli diference, hodnocení a zařazení. Jakoby náhodou určuje priority důležitosti. O té náhodě však nejsem přesvědčen. Spíše mám podezření, že někdo programově určuje o čem že to má občan přemýšlet. Kupodivu většinou se jedná o věci nedůležité, podřadné a bez nějaké souvislosti s osudem či bolestmi naší společnosti.
Kritika v tomto ohledu není také možná. Obranným argumentem je totiž objektivita. Divákům jsou prý překládána všechna fakta, ať si udělá sám obrázek. Opět jde jen o populistické tvrzení neodpovídající skutečnosti. V prvé řadě není možno vždy prezentovat všechna fakta. Je to prostě nemožné. Takže opět dochází k výběru, jehož pravidla zůstávají utajena. Je tedy logické se domnívat, že v ČT existuje celkem úzký okruh těch, kteří vše kontrolují a rozhodují o tom, co se národ doví, co zůstane utajeno a co bude úplně opominuto.
Informační všehochuť, za účelem uspokojit každého, přináší jen zmatek a rozpolcenost. Možno argumentovat, což je také často záměrně činěno, že je tím provokována demokratická diskuse. S tím je možno souhlasit. Ale jen potud, pokud nebude bráno v úvahu, že se jedná o diskuse neplodné, prázdné a pro populisticky orientované politiky dokonce vítané. Mohou se profilovat. Bohužel většinou na velmi nízké intelektuální úrovni. Jakoby přebírali prosazovanou formu ČT.
Faktem je, že naše svobodná a nezávislá veřejnoprávní televize většinu občanů neuspokojuje. Nepřímo volají po nějaké kontrole, ale konkrétních požadavků se bojí. Historie varuje. Jde tedy o začarovaný kruh? V žádném případě. Jde jen o to, aby ČT sama nepředstavovala nemorálnost ovládající naši společnost. Aby nebyla zářným příkladem zneužívaní svobody a nezávislosti, kterou mnozí využívají k vlastnímu prospěchu. Aby svou vlastní interní strukturou nedokazovala, že v naši společnost je možno okrádat podle zákona.
Musí se oprostit od laciné podbízivosti. Ale hlavně opustit cestu tržního hospodářství. Musí si začít vážit peněz, které jí k tomu občané poskytují v naději, že bude hájit jejich zájmy a potřeby v oblasti společenského vývoje. Musí najít odvahu zaujmout společenskou roli. Jasně ukázat na čí straně stojí, co pokládá za dobré a kde je zlo. Je nutné se oprostit od populistické argumentace, že nesmí zaujmout pozici. Naopak musí dokázat najít odvahu na vlastní názor. Otevřeně a veřejně. A právě tím dokázat politickou nezávislost, respektive specifiku, která nemusí být vždy v souladu s vládnoucí ideologií.
Jejím posláním by mělo být vytvoření měřítek pro morální odpovědnost. Jistě by tak bylo její postavení více jak kontroverzní, ale stalo by se podkladem pro opravdové demokratické diskuse. Ovšem ve zcela jiném duchu. Možná, že by z programu tak mohla zmizet mnohá „poltická“ diskuse, která je jen lacinou a bezduchou estrádou sloužící spíše k pobavení, než k poučení.
Pokud by měla Česká televize plnit v budoucnu úlohu veřejnoprávního média, tak musí dojít ke změnám. Ti, kteří tahají za nitky moci uvnitř ČT musí vystoupit ze stínu. V podstatě je to jejich povinnost vůči občanům. Je docela možné, že by možná bylo lepší, kdyby v tichosti zapakovali kufříky. Naše společnost se totiž zbavila možnosti je k tomu nutit. I politici mají omezenou moc, nehledě na to, že jim současné vedení ČT vyhovuje, protože nečiní nikomu potíže.
Pochopitelně, že rozhodnutí polské vlády o kontrole veřejnoprávních médií je více jak problematické. Zavání diktaturou. Nikdo neví jak to dopadne. Zda je to experiment, či touha po upevnění moci. Jisté však je, že by si i naše Česká televize zasloužila občanské kontroly, která by zaručila, že její označení jako veřejnoprávní médium má ještě opodstatnění a odpovídá nejen pravdě ale i nárokům, jaké si společnost na tento zdroj kulturní informovanosti klade.
Pochopitelně jen potud, pokud morální dekadence, právě po letech usilovné práce ČT, neovládla naši společnost do té míry, že se takového požadavku vzdá. Pakliže tomu však tak je, pak se můžeme stoprocentně spolehnout na to, že naše Česká televize zůstane svobodná a nezávislá na všech potřebách společnosti. Bude nám každý den dokazovat naši intelektuální omezenost a kulturní závislost. Bude kousek po kousku ničit naši národní identitu a připravovat nás na to, jak pomalu zmizíme ve chřtánu globální velryby požírající slabé a nevědomé.