Nemíním po tom pátrat a ani to analyzovat. Vím ale, že se nacházím ve společnosti, kde mi tuto nálepku může mnohý přilepit na čelo.
K tomuto poznání jsem dospěl po té, co jsem nahlédl do posledního článku pana Olšera, kde doslovně hned na počátku stálo: Prostě pravicová havloidní svoloč si dnes může dělat, co se jí zlíbí. Již to postačilo, abych zbytek textu vlastně jen tak prolétl. Jsme už takový.
Nemá rád, když se někdo takto vyjadřuje. Nemám k němu důvěru, naopak mne zachvacují obavy. Podle mých životních zkušeností se takto vyjadřují lidé, kteří mají hned vedle stolu pro jistotu opřenou baseballovou pálku, pakliže by jim docházely argumenty. Jsou to zvláštní lidé.
Jakoby jim sveřepost s jakou prosazují své názory poněkud zatemnila mozek. Veřejně beze studu přiznávají, že již zcela ztratili schopnost považovat ostatní, tedy ty nesouhlasící, za rovnocenné lidi. Prostě jimi opovrhují a považují je za společenský odpad. Pozoruhodné také je, že jsou ochotni veřejně v plné nahotě prezentovat vlastní intelektuální a kulturní dekadenci.
Asi za to může svoboda slova. V jistém slova smyslu ano. Jenže svoboda slova ještě neznamená, že pomocí jí bude systematicky odstraňována veškerá kultura projevu a hlavně respekt k ostatním občanům. Je pozoruhodné kam až může poklesnout někdo, kdo oslovuje veřejnost s cílem ji poučit.
Nejsem ochoten ale věřit tomu, že pan Olšer neví co činí. Ví přesně, že jen probouzí a povzbuzuje celkem primitivně uvažující mozky v naší společnosti. Právě ty, které inklinují k tomu tu „havloidní svoloč“ baseballovou pálkou jednoduše umlčet. Ne, nebudu volat po cenzuře. V tomto případě je to oblast, kde by se každý autor měl zamyslet sám nad sebou a vážit slova, nikoliv korigovat názor.
Jsme také rád, že lidé takto formulující nenávist netvoří latentní podhoubí naší společnosti. Svoboda slova tedy přinesla i určitou transparenci, která dává možnost všem zamyslet se nad tím, kdo to mezi námi žije, kdo nás ovlivňuje tak či onak. A také získat i určitý přehled o těch, kteří jim tleskají.