Pak se tu také jí vepřové, pije pivo a přátelům se rádi díváme do tváře. A v našich školách není místo pro hidžab. Je tak těžké to pochopit? Asi ano.
Já jenom čekám, kdy s postavíte mocí svého úřadu za nějakého Angličana, který se cítí diskriminován, protože u nás musí jezdit vpravo. Jistě může zkusit jet vlevo, ale pokud to skončí nehodou a on bude mít štěstí, že ji přežije, tak bude potrestán. Tak jednoduché to je.
Jistě, že je to ve vašich očích ode mne „primitivní“ argument. Jenže já jsem pevně přesvědčen, že je na místě, protože komplikovanější příklady asi převyšují vaše schopnosti posoudit realitu života naší společnosti. Naše zákony musí především respektovat naši kulturu. A naši představitelé jsou povinni ji chránit, což v mnoha případech nečiníte.
A k naší kultuře třeba patří, že neusekáváme ruku zloději a nekamenujeme nevěrné ženy. To se děje v jiných zemích, v jiných společnostech. A bylo by na místě abychom to respektovali. Jistě máme právo takové zákony cizí země kritizovat, ale v žádném případě nemáme právo se vměšovat. Jedině takový postoj nás pak ospravedlňuje nekompromisně trvat na tom, že se tak u nás neděje, že u nás platí jiné zvyky, které je nutno bez výjimky přijímat.
Přitom je to tak jednoduché. Žil jsem v několika zemích a nikdy mne nenapadlo, že bych nerespektoval zákony společnosti, která mne hostila. V Izraeli jsem do synagog chodil s pokrývkou hlavy a v křesťanských chrámech jsme ji odložil. A přátelé, kteří mne navštívili věděli velmi dobře, že se na stole objeví možná i vepřové, že můj dům není košer. Komu to nevadilo přišel, komu ano, sám od sebe nepřekročil práh mého domu i přesto, že dveře byly i pro něj otevřeny.
A oni zase otevřeli dveře svých domovů, pokud jsem byl ochoten respektovat jejich náboženské zvyklosti ohledně stravy, dodržovat pravidla šabatu. A když jsem navštívil arabské přátele, tak jsem nekritizoval, že na stole nenaleznu vepřové a pivo. Vše fungovalo bez problémů. I přes rozdílnost bylo možno pěstovat přátelské vztahy.
Jenom k jednomu nesmělo dojít. A to věděl každý. Nebyla se mnou žádná řeč, pokud se někdo pokoušel mne přesvědčit, abych měnil řád v mém domě. Kupodivu to bylo respektováno, protože já tak nečinil ani vůči těm druhým. Je to opravdu jednoduché, vše závisí na vzájemné úctě, která spočívá v tom, že jsou přesně určeny kulturní a společenské hranice.
Málokdy používám tak ostrých slov, ale pomalu se stáváte osobou, která pohrdá a znevažuje naši kulturu. A nejen to. Patříte k těm, které viním z toho, že svou nevědomou naivností podporují terorismus. Patříte k těm, kteří teroristům udělují Nobelovu ceny míru. Patříte k těm, kteří nevědomky podporují aby se u nás usadilo podhoubí teroru.
Vy totiž nikdy nepochopíte co je podstatou, že ty dívky musí nosit hidžab. Ty ho musí nosit proto, aby je vlastní rodina nezabila. A jestliže jim chcete pomoci, tak jim dejte novu identitu a odtrhněte je od rodiny. Že to není humánní? Jistě. Ale takový je život, který vy a vám podobní nechtějí chápat. A jestliže toho nejste schopna, tak je nechte na pokoji. Dejte od takových věcí ruce pryč.
Pokud i nadále nemíníte respektovat naše zvyklosti a kulturu jenom proto, že se vám nelíbí, tak tu máme problém. Ale ten vyřešit je nad vaše chápání a schopnosti. Protože je nejen spojen s morálkou společnosti, ale i se zákony žití a přežití. A já se domnívám, že český národ a jeho kultura má právo na existenci, kterou mnohá vaše rozhodnutí ohrožují. Míníte v tom opravdu pokračovat? My jezdíme vpravo! Pokud to dráždí váš žaludek, tak raději vystupte.