Tak jste pěkně prokecali 11 hodin pro nic za nic. Tedy za nic ne. Jste za to placeni. Od nás občanů. Nevím, ale asi jste váš úkol poněkud nepochopili. Že se zrovna nepřetrhnete, to už víme, ale že nám to musíte ještě dokazovat tak, jako včera, to už je trochu moc.
Je bezesporu, že potřebujeme vládu a parlament ji musí vyslovit důvěru. Proč, to nevím, asi je to zvyklost. Ale vláda, která má jasnou většinu ve sněmovně, by s tím neměla mít problém, je to vlastně formální záležitost. Asi tak na deset minut. Při troše snahy možná i méně.
Ale ne u nás. Vypadá to tak, že to, co je všem jasné, se musí řádně prodiskutovat. Celých jedenáct hodin. Je asi nutné dokázat, že mlácení prázdné slámy je ta nejmilejší zábava našich poslanců. Já bych vás tedy zaměstnávat nechtěl. Tragédie je, že musím. Prý je to součást demokratického systému.
Prapodivná skutečnost, když zástupci lidu jsou povinováni veřejně dokazovat vlastní přebytečnost a neschopnost. Jeden by to mohl i nazývat veřejné přiznání se ke ztrátě zdravého rozumu. Na rozdíl od pana Kalouska si myslím, že tento fakt by bylo možno objektivně ověřit i přesto, že je to neuvěřitelné.
On, zkušený verbální plácal, se totiž poněkud zapletl do prapodivných filosofických úvah. Zamiloval se do myšlenky, že objektivně neověřitelné je neuvěřitelné. Tedy konkrétně. Snažil se nějak uvést v život myšlenku, že pokud bude pan Babiš prapodivně čachrovat se svou pravomocí jako ministr financí ve svůj prospěch, tak je to objektivně neověřitelné a tudíž neuvěřitelné, že by to nedělal.
Pane Kalousek, víte, co je moc to je moc. Jestli se chcete nadále zabývat jen věcmi, které jsou objektivně neověřitelné, tak už jste, česky řečeno, zralý na odstřel. Minimálně na půdě parlamentu. On si může každý vykládat vše po svém, ale lépe v rámci zájmových diskusních klubů. Filosofické debaty rozhodně do sněmovny nepatří.
Já už na vás zkrátka nemám nervy. A pak mi to připadá jako vyhazování peněz za váš poslanecký plat. Nehledě na to, že existuje objektivně ověřitelné, kolik miliónů zmizelo za vašeho panování v různých privátních kanálech. A vidíte, to pokládáte vy sám za neuvěřitelné. Já jsem opačného názoru a veřejnost si o tom také myslí své.
Nu, ale nejste sám, kdo se rád předvádí. Ve sněmovně je hodně těch, kteří by se spíše hodili na ochotnickou scénu vesnického divadla. Míním to pochopitelně obrazně, protože taková divadla minimálně fungují pro obveselení. Mnozí poslanci nutí spíše k bezmocnému pláči, či bezmezné zuřivosti.
Mne přesvědčují jen o tom, že i tak bohatý jazyk, jako je čeština, postrádá slov k reálnému popisu dění se ve sněmovně. Vypomohu si proto slovy klasika:
Tento způsob demokracie zdá se mi poněkud nešťastným.