Mám opravdu obavy, že nebude dlouho trvat a v okolí pana prezidenta se bude muset jíst z papírových talířů. Rozumnému člověku – a to bez dlouhého uvažování – totiž přijde na mysl skutečnost, že v okolí hlavy státu se nacházejí jen porcelánové střepiny. I ten pověstný slon by se asi začal nudit a poohlížel se po jiném poli působnosti.
Měl by totiž tolik rozumu, že by i sám sobě přiznal, že to již stačí, že již nemusí nikomu dokazovat pravdivost přísloví, které mu ostatně, jak říkají odborníci, bylo přiřčeno poněkud neprávem. Jenže mi ho používáme tak, že tím označujeme ne zvířata, ale lidi, jejichž chování na nás takto působí. Jsou to jedinci, kterým nijak nevadí, co jim to chřupe pod nohama.
A mnohdy to není právě jen porcelán, ale lidská hrdost, morálka a v neposlední řadě i slušné vychování a respekt ke spoluobčanům. Prostě to vše, co patří ke kulturnímu povědomí společnosti. Je až s podivem, že se takto může chovat hlava státu, někdo, kdy by měl být příkladem pro druhé. Osobnost představující duševní úroveň společnosti.
Zlý jazyk by ale mohl podotknout, že tomu právě tak je. Že český národ je nejen společností zkorumpovaných politiků, zlodějů a nemorálních vůdců, ale právě asi i hulvátů. A že tedy máme prezidenta k obrazu svému. Osobnost, která nenechá nikoho na pochybách, že intelektuální úroveň české společnosti je jakousi chimérou falešného obrazu o kulturní minulosti již neexistujícího národa.
Bylo by to smutné poznání, kdyby tomu tak opravdu bylo. Ale stačí se jen pozorně podívat do knihoven, muzeí, vědeckých ústavů a zamyslet se nad bohatstvím, které se zde nachází. A v tom množství znovunalezených hodnost nalézt sílu, která by dopomohla opět najít hrdost, která českému národu vždy dopomohla přežít časy nadvlády. Překonat období, kdy samozvaní hlupáci rozhodovali o našem osudu.
Ti různí mocipáni v naší historii přicházeli bez našeho souhlasu, nikdo se nás neptal, zda se nám to líbí či ne. Ale teď jsem si vybojovali prostor pro svobodné volby a jsme to my, kdo rozhoduje o tom, jaké osobnosti nás reprezentují. Jací lidé budou morálním kritériem při výchově našich dětí. Koho oprávníme k tomu, aby nás vytvářel obraz pro zbytek světa.
Pan Miloš Zeman se stal prezidentem z vůle lidu. Jeho volba však byla ryze politickým aktem doprovázeným bojem o moc. A to ještě v atmosféře, která je nepřístupná intelektuální úvaze a zamyšlení nad morální závažností takové volby. Asi jsme ještě nepřišli na to, že populističtí řvouni nejsou zrovna vhodní k tomu, aby se stali důstojnými reprezentanty naší společnosti.
Je tedy docela možné, že teď máme prezidenta, který ne zcela odpovídá našim představám. Jedno je však jisté. On sám na tom vinu nenese. Je jen zrcadlem nešťastné volby a bylo by dobré, kdyby přitom zůstalo. Nemělo by dojít k tomu, aby se stal skutečným zrcadlem naší společnosti, která je ochotna zapomenout jakoukoli kulturu doprovázející lidské počínání.
Nebylo by na škodu najít platformu, kde by bylo možné pana Miloše Zemana přesvědčit o tom, že primitivní arogance se neslučuje s jeho postavením. Osvětlit mu, že je nejen tím nejvyšším představitelem státní moci, ale i zástupcem všech občanů, kteří mají právo na to, aby jejich vůle byla respektována každý den. Že si třeba přejí, aby je reprezentoval někdo, za koho není třeba se stydět. Někdo, kdo by nejen svým chováním ale i vyjadřováním představoval morální hodnoty, které vycházejí z kulturní historie našeho národa.