Prostě přestanu kouřit, budu pilně chodit do nekuřáckých hospod, vzdám se alkoholu, prostě všeho, co mi dávalo ten podle vás falešný pocit osobní svobody. Prostě bud žít tak, jak si to přejete.
Nevím ale, zda to bude dobré. Ani nevím, zda udělám radost i vašim kolegům. Víte, on je to takový zapeklitý problém. Mým rozhodnutím vás, jako ministra odpovědného za mé zdraví, prý potěším. Ale já vám tak zcela nevěřím. Vždyť si pořád ztěžujete, že nemáte nikoho, pokud bych přeci jenom onemocněl, či se stal „zdravým“ nemohoucím, kdo by se o mne staral.
A to už ani nemluvím o vašich spolubojovnících za naši budoucnost. Ta sociální kolegyně jen pořád žebrá o peníze pro přeživší. A ten fajnový pán přes finance jen kroutí očima a vysvětluje, že kasa je prázdná. A ti generační odborníci mne denně straší, že máme čím dál tím méně daňových poplatníků a čím dál více žijících důchodových trosek.
Mám také strach, když se rozhodnu neumřít, zda to jednou nebude vysvětlováno jako pomsta. Prostě taková škodolibost starého škarohlída, který chce jen potměšile vidět, jak se z toho v budoucnu vykroutíte. Pravda, asi budu muset žít jen z milodarů, možná i odpadků, ale bude to asi zajímavý život. Ale určitě neveselý a smutný, v podstatě tragický.
Takže, když se tak mnozí starají o naše dlouholeté dýchání, měli by se také trochu více zabývat faktem, že ze vzduchu se žít nedá. A nejen to. Ono stačí překročit padesátku a mít trochu smůlu a stanete se nepotřebným pro tržní hospodářství a již se octnete v odpadním koši spotřební společnosti. A kupodivu bez ohledu na to, zda kouříte, či nekouříte.
To se třeba celý život tak dřete, že k nějakému tomu zdravému žití se vůbec nedostanete, a pak tu stojíte jako obtížný hlupák. Desetiletí se snažíte dělat něco prospěšného pro druhé a najednou jste na obtíž. Nehodíte se do systému, který nás ovládá, kterému jsme propadli a nechali se jím ovládnout. Vše jen trochu zastaralé se vyhazuje a nahrazuje novým často pochybné kvality. Mnohdy už ani nevnímáme, že takto zacházíme i s lidskou bytostí.
Dokázal bych to pochopit, vážení vládci nad naší budoucností, kdyby naše společnost byla schopna vychovat mladou generaci, která je ochotna stejně tak dřít, jako tomu bylo u té přestárlé, které práce nesmrděla. Vždyť se jen podívejte na naše školství, je to k breku. Produkujeme dobře otitulované jedince, ale nějak nám chybí ti, kteří by pracovali. Chceme lítat na Mars a pomalu nemáme nikoho, kdy by nám vyrobil pořádnou židli.
No, nic, ještě si to rozmyslím, páni ministři. Tedy s tím kouřením a zdravím žitím. Jedním jsem si ale jist. Totiž, že přijde doba, kdy si ani jedno a ani druhé nebudu moci dovolit. O to se již postaráte. Zatím si ale jdu pro jistotu zakouřit. Pro vás je to v tuto chvíli lepší, chci se jen zbavit pocitu, že by nebylo na škodu někomu zakroutit krkem. Byť je to třeba ministr.