Ano, svět se zhrozil nad tím, co se událo ve Francii. Desítky politiků vyjadřují svá rozhořčení. Nekompromisně vyžadují potrestání viníků. Chtějí bojovat za svobodu a demokracii. Prý je ohrožena. Ano, je! Ale kým? Jsou to opravdu jen ti teroristé, kteří používají jako zástěrku islám?
Tím největším nebezpečím pro demokracii je demokracie sama. Respektive její zneužívání v neskutečné touze mnohých politiků po moci. Co dělali všichni ti politici v nedávné minulosti? Tak třeba podporovali terorismus v izraelsko-palestinském konfliktu. Zavedli v pásmu Gazy politický systém, který radikálním muslimům dopomohl dostat se legálně k moci. Obdivovali a dokonce i líbali pana Arafata, který byl pro každého rozumného člověka otcem terorismu jako politické zbraně.
Řada arabských států byla uvržena v chaos a občanskou válku právě s podporou západních vlád, které sledovaly jen osobní cíle a zisk pro ty, kteří stojí za jejich politickou kariérou a mocí. Omezují se jen na podporu sil, které, pokud se dostanou k moci, budou ochotny k ekonomické spolupráci. Bez ohledu na mínění většiny.
Jejich častá populistická prohlášení o významu multikultury narážejí na nepochopení a jen rozdělují společnost. Chybí jakýkoli životaschopný koncept. Výsledkem je jen vzrůstající antagonismu a radikalizace. Důvěra v politiky pomalu mizí a tím i přesvědčení zda je demokratický systém schopen ochránit společnost před hrozícím nebezpečím.
Upadající morálka a neustále se zvyšující sociální rozdíly pak jen tento vývoj urychlují. Společnosti, které ztrácejí vnitřní stabilitu jsou pak snadným cílem politického terorismu. Jedině vlády, které požívají podpory skutečné většiny občanů, mají dostatek sil k obraně demokracie a svobody. Jenže takových vlád se nenajde mnoho.
Naivní prohlášení o solidaritě s uprchlíky jsou pak jen zástěrkou pro politickou neschopnost a pomalu již bezmocnost. Nikdo si nechce přiznat, že to povede ke kolapsu západních společností, protože v nejbližší době bude takových uprchlíků na desítky miliónů. Místo toho je třeba řešit konflikty tam, kde vznikají. Doposavad jsou spíše podporovány. Teprve extrémní vývoj nutí západní civilizace k radikálním krokům, které jsou však opožděné a tím i jen omezeně účinné.
Takže je nejvyšší čas si udělat pořádek doma, ve vlastních společnostech, a pak se s potřebnou většinovou jednotou a tím i silou soustředit na konflikty v jiných zemích. Bezobsažná prohlášení o solidaritě a odsuzování zní sice pěkně, ale doposavad nikdy nepřinesly řešení.
Ano, západní společnosti se nacházejí na rozcestí. Jejich vládcové v bezuzdné touze po moci a materiálním zisku zatlačili do pozadí základní hodnoty, které představují svoboda a demokracie. I tyto dvě vymoženosti kulturní civilizace se totiž staly objektem obchodu a politické spekulace. Jejich morální hodnota pomalu mizí. A to je živná půda pro všechny radikální síly. Ať už vnitřní, nebo právě ty barbarské, které se ohánějí islámem.
Nacházíme se na počátku období kulturní degenerace. Nebylo by špatné si uvědomit, že v lidské historii se společnosti v takovém vývojovém stadiu staly vždy obětí barbarů, kteří nemilosrdně převzali nadvládu nad intelektem.