Ano, jsem kuřák a patřím k té části společnosti, která je s tak velkou oblibou cílem „dojemné“ péče všech možných politických snah. Mnohdy si již připadám, že je na mne pohlíženo jako na asociální element společnosti, který je nutno razantně vymýtit. Asi je to důležité, protože to vypadá, že jsem škůdce.
Tak mi mnozí již vykládali, že zatěžuji státní rozpočet. Hlavně to zdravotnictví. Nevím, neznám statistiky, ale zatím jsem potkal nejvíce hypochondrů právě mezi nekuřáky. I diagnóza jejich choroby je komplikovanější. Nikdo často neví, proč jsou nemocní. U mne je to jednoduché, za vše mohou cigarety. Má to tu výhodu, že to i sám přiznávám a nemusím s každou bolístkou letět k lékaři.
Musím se ale vyrovnat s tím, že stát stále vyžaduje větší a větší daně za můj tabák. Jsem již postarší, takže se domnívám, že jsem si již na těch daních v životě zaplatil více jak prvořadou zdravotní péči. Pak také dříve umírám, takže i náklady na můj důchod rapidně klesají. Přesto se státu nelíbím, páši něco neřestného. Dobrá, beru to na vědomí. Jsem opravdu člověk napůl rozumný a přiznám, že to kouření zrovna zdravé není.
Jenom si myslím, proč statisíce lidí mohou žít stejně nezdravě a mají na to posvěcení zákona. Třeba všichni ti, kteří pracují v nepřetržitých provozech. Dvanáctihodinové noční směny. Ve zdravotnictví absolutní normalita. Přitom je to práce na výsost odpovědná a vyžadující úctu ode všech. Místo toho jen pohrdavé uplivnutí. Tedy ze strany státu. Co na tom, že je nějaká zdravotní sestra unavená. Však ona si už pomůže. Je přeci odbornice, nějaká ta pilulka se již najde.
Že nemá skoro žádný rodinný život? Ach, co na tom. Požádá o „radu“ kolegu lékaře. Proto tu přeci ty noční směny jsou. Ale ono nejde jen o to zdravotnictví, jsou i tisíce těch, kteří musí celou noc stát třeba u nějaké mašiny. Vyžaduje se od nich perfektní práce, zmetky se odčítají od mzdy. Máme přeci vysoce vyvinutou ekonomiku. Dvousměnný provoz je levnější než třísměnný. Vše se dá absolutně přesně vypočítat.
Ono se ale dá také vypočítat, že lidé, kteří takto pracují, rychleji stárnou. Jsou dříve opotřebovaní. Jejich rodiny často nefungují, jejich děti je neznají. S manželkou si dopisují, jsou vnitřně nespokojení. Neví jak z toho, dostali se do područí hospodářského systému, který má plnou podporu státu. Prý je tak zaručena konkurenceschopnost.
Možná, že to vše nějak pasuje do „globálního“ hospodářského modelu. Určitě ale ne do představ o civilizované společnosti, která si člověka jako takového trochu váží. Vím, že se s tím nedá moc dělat, je to vše asi ekonomická nutnost. Ale ono by to asi vypadalo přeci jenom trochu jinak, kdyby se při těch všech argumentech objevila trocha úcty k člověku. Tedy jak k tomu kuřákovi, tak k tomu, který dře dvanáct hodin jako magor.
Kuřák je obětí neřesti, na které stát celkem dobře vydělává. A ten druhý zase obětí neřestnosti státu, který tohle moderní pojetí otrokářské práce připouští a legalizuje. Já se mohu dočíst na každé krabičce cigaret, že brzo umřu. Rád bych trochu spravedlnosti. Proč by něco takového nemělo být napsáno i v záhlaví každé pracovní smlouvy, kde se jeden upisuje k dvanáctihodinovým směnám.
Takže občane nekuř, stát má s tebou jiné plány!