Já bych to nepodceňoval. Vždy po hodině koukání na zpravodajství České televize udělám přestávku a jdu se podívat do zrcadla.
Ona taková sebekontrola nikdy neškodí. Jak se říká, čeho je moc, toho je přespříliš. Pravda, jeden může tu bednu vypnout. Ale ono to zpravodajství již nabývá podoby kriminálního románu. A já jsem tak trochu milovník detektivek a strašně mě zajímá, zda se už všichni ti vyšetřující dohodnou na nějakém konečnému závěru, který je tak důležitý pro takovou zápletku.
Jde o klasickou otázku: Kdo z toho všeho má, či bude mít prospěch? Tedy v tomhle ohledu panuje absolutní chaos. Jedna odborná expertiza potírá tu druhou. Pravda, potíž je v tom, že ještě nemáme mrtvolu. To je trochu netradiční. Ale všichni jsou si jisti, že se někdy objeví. Nezbývá tedy nic jiného, než počkat na další díly tohoto politicko zpravodajského kriminálního seriálu.
Nu a přitom čekaní jsem si vzpomněl na jednu knížku. Napsal ji pan Škvorecký. Titul byl pro současné dění příhodný: Nápady čtenáře detektivek. Někde ji mám, jsme líný ji hledat, ale na jedno si vzpomínám celkem přesně. Byl toho názoru, že je od spisovatelů neférové, pakliže se hned na začátku příběhu někde mihne Číňan.
Většinou se potom na něj zapomene, na mnoho stránkách není k nalezení, aby se pak na úplném konci příběhu objevil přinejmenším jako zloduch, někdy dokonce byl odhalen jako vrah. Pan Škvorecký měl pravdu, jako ostatně povětšinou. V průběhu dalších let jsem narazil na mnoho kriminálních románů, kde tomu tak bylo. Nebylo to zábavné, nezbývalo něž přečíst mnoho nudných stránek, dokud se ten šikmooký opět neobjevil.
Ale, to nic, to je jen taková poznámka na okraj. Jinak mne pojímá i strach, zda někdo nepřijde s nějakým návrhem, který by měnil pohled na to, kdo je tím pravým Čechem. Klidně by mohlo někoho napadnout, že akceptován bude jen ten, který se učí čínsky. To bych nerad, já už se takhle musel učit rusky.
Úplně na škodu to sice nebylo, konverzace s ruskými emigranty byla trochu snazší, ale měl jsem přitom špatné svědomí, protože to jistě nebyl účel mého státem placeného vzdělání. Takže bych byl rád, kdybych se čínsky učit nemusel, rád bych totiž státu ušetřil případné ztrátové investice.
Trochu mne na tom všem uklidňuje i to, že doufám, že se média mnoho nezměnila a že se tak za dva tři dny na vše zapomenou. Prostě Číňan zmizí. Pak se třeba můžeme věnovat jiným důležitým věcem v naší zemi. Nebylo by třeba špatné se zase podívat, cože se to děje v Čapím hnízdě. Možná, že se tam již něco narodilo.
Pochopitelně jedno bych ale úplně ze zřetele nepustil. Totiž tu myšlenku pana Škvoreckého. Co když se ten Číňan zase někdy objeví? To by bylo nemilé. To bychom se možná museli zabývat otázkou, zda to opravdu s námi myslel tak dobře, jak nám to poslední dny v prvních dílech toho politicko zpravodajského kriminálního seriálu předestírali.