Nechal jsem se pěkně nachytat. Včera jsem byl při sledování ČT24, kde jsem se marně pokoušel dovědět, co se to v Kyjevě vlastně děje, upoután podtitulkem, že se očekává brífink ODS k situaci na Ukrajině. Dost mne to podivilo. Že by snad věděli více než ostatní? Nepravděpodobné, ale přeci jenom možné.
Tak jsem trpělivě čekal na to překvapení. Bylo stoprocentní a přímo šokující. Objevila se paní Němcová a přímo s pláčem si stěžovala, že ji nikdo neposlouchá, že nikdo nebere vážně její návrhy na nutnost zaujmout stanovisko k událostem na Ukrajině. Už si strašně dlouho přeje, aby se tím sněmovna zabývala.
Třeba jako ti Poláci. Co jako udělali, mi přesně neřekla, jen jsem pochopil, že něco udělali. A to samé si přála i od našich poslanců. A to ještě hned v úterý, kdy se kecalo o vyslovení důvěry nové vládě. Nesmyslné to počínání, které mělo být právě ještě prodlouženo stejně nesmyslnou diskusí o Ukrajině.
Mně již stačilo, že naši milí poslanci zradili českou tradici a nedívali se raději na hokej, což by jim všichni občané jistě odpustili. Přineslo by jim to jistě více respektu, než to plané řečnění. Asi to sami také pociťovali. To i vysvětluje, že se po více jak jedenáctihodinovém maratónu rozhodli jít prostě domů.
Ke strašnému zklamání paní Němcové, která cítila potřebu ukojit citový deficit vlastní duše. Bohužel jsem z jejího neobsažného projevu v ČT24 nemohl vystihnout, zda pláče nad vlastním politickým osudem, či nad osudem a strastmi ukrajinského lidu. Myslím, že ale to první převažuje, protože vlastní názor na kyjevské události také neprozradila. Pokud tedy nějaký má.
Doufám tedy že nemá, asi by to jistě nebylo nic rozumného. Spíše pokus zatáhnout naši sněmovnu do nezáviděníhodné situace zaujmout stanovisko k něčemu, co je pro všechny poslance velkou neznámou. Byl jsem tedy rád, že projevili určitou politickou lenost a šli raději spát. Tím si to u mne přeci jenom trochu vyžehlili.
Asi mají ještě trochu soudnosti a dělají jen to co se od nich „očekává“, tedy provozují verbální potyčky za účelem předložení důkazu, že v naší sněmovně existuje něco, jako opozice. Tedy divadélko, že je vždy někdo proti. Je proto až s podivem, že se dokáží dopracovat i k tichému souhlasu jako je ignorování citových problémů paní Němcové.
Vážená paní Němcová, já plně chápu vaše psychické rozpoložení, které s sebou přinesly poslední volební výsledky. Ano, je to k pláči. Mám ale jednu prosbu. Nemohla byste si najít pro vaše slzy jiné místo než obrazovku televize? Víte, je to tak trochu váš privátní problém. A já chci stále věřit, že Česká televize se snaží nás informovat o věcech důležitých.
Podívejte, existuje řada privátních televizí, které mají pořady, kde se řeší ty nejintimnější problémy lidí, kteří si nevědí rady, kteří mají potíže se vyrovnat s realitou. A také s tím, že se jim při jejich problémech nedostává porozumění. Jak jsem se již zmínil, dokáži se plně vcítit do vašeho rozpoložení, jen si myslím, že nemá nic společného s politickými a hospodářskými problémy, které potřebujeme opravdu důkladně prodiskutovat.
Já si myslím, že politik by měl být transparentní, ale co je moc to je moc.