Proč se tak hloupě ptám? Trochu jsem si zavzpomínal na doby, kdy nad námi vládli soudruzi. Tedy komunismus. V prvé řadě proto, že to byla politická mocenská struktura, která velmi jednoduše umožňovala mnohým postoupit na společenském žebříčku a dostat se do pozice nadvlády nad druhými. Tato cesta byla otevřena každému. Jak těm, kteří tento princip prokoukli a zjistili neutuchající možnosti osobního úspěchu, tak těm, kteří si s jeho pomocí mohli vyřídit staré účty se sousedem.
Splnit pravidla pro tuto účast na moci byla více jak jednoduchá, mnohdy si stačilo přečíst brožůrku o pár stránkách, aby se jeden dověděl, co je správné a co ne. Při pohledu na strukturu společnosti přichází logické zjištění, že se tím otevřela cesta i lidem celkem nevzdělaným, ba dokonce hloupým. Tomu také většinou odpovídaly charakterové vlastnosti.
Specifickou zbraní ochraňující tento systém byla nenávist k inteligenci. Hlavně té, která se pokoušela pokračovat v kulturní tradici národa v plné šíři. Těm odvážlivcům se dostalo specifického označení: Nepřátelé socialismu, komunismu. Prostě to byli protispolečenské živly, které je nutno separovat a umlčet.
Tragédií dnešní doby je fakt, že takové mocenské struktury přežívají a uplatňují se dodnes. Naše společnost se nechala uchlácholit. Domnívala se, že odstraněním komunistického režimu neodvratně došlo k ozdravění společnosti. Částečně ano, ale zůstalo nepovšimnuto, že tento princip moci v podstatě nemá s komunismem nic společného. Respektive jenom to, že to byla nejlepší forma, jak jej uplatnit v praxi.
Pravda, ty přehledné a „všem“ srozumitelné brožurky již neexistují. Od jedince, který touží po moci, se vyžaduje studovanost. Vše je trochu komplikovanější, stát se úspěšným politikem již vyžaduje určitou inteligenci. Jedno však zůstalo. Netřeba charakteru a páteře. To vše je spíše brzdou kariérního vývoje.
A tak se ptám, co všechno se to asi dnes studuje na všech těch školách, které se zabývají společenskými vědami, ba dokonce hovoří o humánním vzdělání. Vědí ještě absolventi všech těch oslňujících oborů co je to lidský charakter? Poučí je někdo o morální odpovědnosti vzdělaného člověka, který ovlivňuje osud společnosti? Dovědí se něco o nebezpečí pramenícím z egoismu? Hovoří s nimi někdo o bumerangovém efektu populismu?
Pokud bych soudil podle pana Ovčáčka a jemu podobných, tak to jsou pojmy, které nějakým záhadným způsobem vypadly z vysokoškolských studijních plánů. Je snad úkolem takových „učebních“ oborů vychovat jedince, kteří jsou schopni jen boje o moc? Či je dokonce někdo učí jak odstranit ty jinak myslící, ale hlavně ty inteligentnější?
Obávám se, že nejsem tak daleko od pravdy. Počet těchto „vzdělaných“ společenských proroků podle mého přibývá. Ovládají již kde co. Hlavně se pak mylně domnívají, že jejich inteligenční kvocient je určován výší jejich platů. Často postupují právě se stejnou brutalitou, jak to činili komunističtí ideologičtí vůdci. Přesně podle hesla: Kdo není s námi, ten je proti nám.
Neodpustím si ale ještě pragmatickou poznámku. Pokud se národ chová jako stádečko mečících oveček, tak je vše jinak. O tom, jak je ovládat, by se každý mohl opět poučit v krátkém kurzu doprovázeném zcela tenkou brožurkou.