Poslední dobou mne o tom skoro přesvědčuje. Proto tato úvaha, která by překročila možnosti diskuse pod jejím článkem.
Již titulek jejího článku: Známe viníka přicházející krize. Je to otázka, či konstatování? Odpověď nelze v textu nalézt. A to přesto, že většina lidí již dávno ví, že jsme obětí virtuálního finančního světa, který byl vybudován „ekonomy“, kteří nemají daleko ke vzdělání paní Šichtařové. Je to prapodivný nám vnucený svět, který se zcela oprostil od skutečných hodnot vyráběných produktů a tím i hodnoty práce jako takové.
Tento vývoj zcela porušil vnitřní ekonomické rovnováhy jednotlivých států s maximálně negativním dopadem na sociální rovnováhu společenských systémů. Jinak se tomu říká globalizace, která je jen povrchním označením tohoto již nekontrolovatelného vývoje světových trhů.
Paní Šichtařovou již prý také nebaví omílat neustálo to samé. Plně ji chápu, ono jí totiž nic jiného nezbývá. Největší chybou dnešního finančního světa je jeho virtuální podoba. Jsou produkovány neexistující zisky, stejně tak ztráty. Dodnes mi nikdo nevysvětlil, jak je možné, že ztráty a zisky mnohých bank dosahují v rozmezí několika hodin miliardových rozdílů. Prý je rozhodující, jak se to počítá.
Akciový trh. Snad již student prvního ročníku ekonomie by měl být poučen o tom, že vliv na pohyb akcií podléhá všemu možnému, ale jen ne skutečným ekonomickým či hospodářským faktorům. Je to určitý druh kasina, kde je možno uměle docílit změn kurzů s cílem miliardových zisků a mnohdy i posílení mocenských pozic.
Normální ekonomická krize je ekonomickou nutností. Tvrdí paní Šichtařová. Kdeže. V současné době je jen kolapsem většinou nereálně dosažených hodnot, které neodpovídají skutečným hospodářským výsledkům. Jde většinou o „hodnoty“, které byly vytvořeny uměle za pomoci vzorců a formulí od velmi vzdělaných „ekonomů“.
Během takovýchto krizí bankrotují z velké části celkem zdravé podniky, které budují ceny svých produktů na základě reálných čísel odpovídajících úrovní té či oné společnosti. Paní Šichtařová píše, že jsou v nějakém ohledu neefektivní. Opatrné chození kolem horké kaše. Většinou jsou neefektivní proto, že jim bývá násilím diktována cena, za jakou „směji“ produkovat. A to většinou v relaci ke zcela cizím hospodářským systémům, anebo dokonce k systémům virtuálním.
Nehledě na to, že jsou většinou obětí velkých firem, které sice disponují virtuálními miliardami, ale nemají na placení běžných účtů. Tyto velké firmy jsou většinou součástí vládní politické moci, která jim zaručuje, že „stát“ nedopustí, aby ekonomicky kolabovaly. Právě v těchto chvílích dochází k nutnosti tisknout bezcenné peníze. A však i tyto možnosti nejsou neomezené a tak dochází ke kolapsům.
Takže kdo je vinen? Hlavně ti, kteří se domnívají, že ekonomie je exaktní věda. Přitom je to pouhé věštění z křišťálové koule. Většinou dobře placené a požívající velké úcty. Kupodivu ale na úrovni věšteckých televizních kanálů, které již pokládáváme za poněkud nemorální. Stále ještě se domníváme, že tržní hospodářství je celkem dobrou regulační alternativou.
Tedy zákon nabídky a poptávky. Konkurenční boj. Jistě, že se jedná o formu, která by mohla dát určitou záruku pozitivního vývoje kupředu. Jenže zapomínáme na jedno. Každý boj by měl být férový. A právě od této základní podmínky jsme se vzdálili tak dalece, že je to spíše tvrdý boj o přežití za každou cenu, kde je rána pod pás mnohdy tou jedinou záchranou. V současné době tedy postrádá veškerých morálních hodnot a necukne ani před „vraždou“.
A zabíjet se naučila naše moderní a vyspělá společnost na mnoho způsobů. Již není nutno použít k odstranění konkurence fyzického násilí. Jsou zde zbraně „ekonomického“ charakteru, které jsou vyvíjeny odborníky zvláštního ražení. Jsou to ekonomičtí a právní žongléři, kteří dokáží zcela prázdné kapsy ve vteřině naplnit miliardou a ty plné ve vteřině vyprázdnit.
Snad nejpravdivější z celého článku paní Šichtařové je závěr. I když také velice opatrně a alibisticky formulovaný. Celý globální ekonomický vývoj se neobejde bez otroctví. Hlavně ta malá společenství nemají jinou možnost. Buď se podřídí dobrovolně, či se toho dosáhne násilnou agresí, která většinou probíhá pomocí „politických“ změn.
Takže, pokud budeme mít štěstí a budeme pro někoho potřební, tak nás nechá přiměřeně žít. Podle zákona silnějšího. A právě u vzniku této moderní a „humánní“ formy ovládaní druhých byli velmi často „ekonomové“, kteří za pomoci těch nejabstraktnějších teorií vždy dokazovali, že se nacházíme na správné cestě.
Takže by bylo spíše na místě, pokud má paní Šichtařová ještě trochu sebekritiky a studu, aby přestala plakat. V každém případě by se měla vzdát snah šířit pesimismus a strach z budoucnosti. Vždy se dá něco dělat. A pokud k tomu nemá odvahu či originální nápad, protože její vzdělaní bylo asi poněkud vzdálené reálným potřebám občanů, tak by měla raději mlčet. Nebudou si muset potom i stěžovat, že ji nebaví omílat neustále to samé.