Je zelený Stropnický naivní hlupák?

Jistěže ne. Je to nadaný politik dneška a celkem pragmaticky využívá pravidel populismu, který je základem úspěšné propagandy vedoucí právě k politické moci.

To, že se vedral do popředí zelených je nesporným důkazem. Sice si zatím není jistý v čele jakéhože seskupení vlastně stojí, ale to pokládá za vedlejší, hlavně aby všichni táhli za jeden provaz. Byl by to ale zázrak, pokud by toho na delší dobu dosáhl. Ono to pro podobné poltické proudy totiž není vůbec typické.

Mám ty zelené celkem rád. Tedy potud, pokud se nedostanou do pozic, kdy rozhodují o naší budoucnosti. Je to většinou pestrobarevný spolek věčně se hádajících nadšenců, kdy se těžko pozná, zda mají více odpůrců mezi sebou, či v okolním světě. Ale každopádně nás s neutuchajícím optimismem varují před zkázou všeho druhu.

Nutno přiznat, že většinou zcela správně formulují co dělá společnost špatně. Ale činí tak v takové míře, že nějak nemají čas na to, aby se také zabývali hledáním potřebných řešení, která by to ošklivé a nebezpečné vymítila. To je právě důvod, proč je pokládám za nevhodné kormidelníky pro naši budoucnost.

Mnozí nad nimi mávají rukou a pokládají je za naivní blázny sloužící jen k pobavení v jinak nudné politické scéně. Tak daleko bych nešel. Ne, tak neškodní  nejsou. Již v tom, že se nás programově snaží vždy přesvědčit, že je k tomu vede svaté a nezištné přesvědčení činit dobro ku prospěchu nás všech. Mnohdy pod pláštíkem „nepolitičnosti“ ale mnohdy i pomocí strachu, který občas šíří.

Není proto radno opomíjet skutečnost, že, pokud by jeden bral jejich „nepolitické“ cíle vážně a došlo k jejich realizaci, představují hrozbu, která by dokázala ochromit chod společnosti. Zcela vědomě totiž negují skutečnost, že celý vývoj lidstva je veden snahou žít vždy na úkor něčeho či někoho. Kdysi to byl, a v mnohých částech světa ještě je, prostý boj o přežití, který určuji zákony lidského žití.

Ve vyvinuté části světa pak tento boj nabral trochu civilizovanější formu a říkáme tomu tržní hospodářství. Vcelku to funguje, alespoň pro větší či menší část obyvatelstva toho či onoho státu. Rozhodujícím faktorem je jen míra nespravedlnosti, která je v každé společnosti rozdílně chápána.

Takže se musíme smířit s tím, že mnohé děláme špatně a nedobře, ale zatím to je motor vývoje. Říkáme tomu také pokrok, aniž bychom věděli, kam to vlastně kráčíme. Sypat však  písek do převodovky, jak se o to mnozí zelení snaží, není dobré. To se zastaví i ten nejsilnější motor a stává se nepotřebným. Pravdou však je, že by nebylo marné, se neustále pokoušet za plného provozu to či ono napravit.

Takže vlastně přeji panu Matěji Stropnickému úspěch. Částečně podle hesla, že trocha srandy nikdy neškodí, právě naopak. Ale všeho s mírou. Ve vládní politice ji klidně budu postrádat. Tam srandisti moc nepatří. Ale zároveň by bylo arogantní je úplně ignorovat. Vřele bych proto doporučoval všem ostatním politickým a hlavně vládnoucím stranám si ty křiklouny občas poslechnout. Mohlo by to být inspirativní.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.