Je vůbec možné nebát se muslimů?

Jistě. Stačí vzít rozum do hrsti a nenechat se vláčet hysterií. Nedopustit stát se stádečkem,  které je ovládáno těmi, kteří z přirozené lidské emoce dělají tržní produkt přinášející buď politickou moc anebo miliardové zisky.

Pokud se necháme ovládat strachem, jsme již na dobré cestě při obraně naší kultury prohrát, protože se stáváme bezbrannými ovečkami, které jen hlasitě mečí. Jen se na nás podívejte? Vytváříme jen bezpočetné spolky extrémních názorů, jsme ochotni se navzájem mlátit po hlavách, udělovat si červené karty a hrozit šibenicí. Říkáme tomu demokratická výměna názorů a nechceme si přiznat, že jen veřejně obnažujeme naši primitivnost vyvěrající z neznalosti..

Rádi dáváme prostor mnoha nevědomcům a často i ješitným hlupákům, kteří se domnívají, že jsou něco lepšího, že jsou povoláni stát se vůdci. Ti jedni nám vykládají, že jsou schopni nás ochránit, ti druzí zase, že není čeho se bát. Zavalují nás hromadou prapodivných tvrzení, mnohdy i přímo lžou. Často předkládají statistiky, které nás mají přesvědčit, že třeba myslíme tak či onak. Zahlcují nás prapodivnými čísly, jež jsou pomocí „vědeckých“ metod vytrženy ze souvislostí, a snaží se nás poučit o našich myšlenkových hodnotách.

Pochopitelně se často nezmiňují o tom, že ta kouzelná procenta jsou jen produktem mediální války ovládající veřejné mínění. Jistě nám tato čísla něco o našich „názorech“ napovídají, ale jsou vytržena z kontextu reality života. Jejich prezentace je jen využívána k další propagandě. Okamžitě jsou zpracovávána marketingovými experty, kteří určují verbální formulace těch rádoby lidových vůdců.

Léta jsem žil v zemi, kde by strach měl být součástí každodenního života. Nebyl. Pochopitelně, že v myslích lidí existoval, ale neovládal jejich jednání natolik, že by se nechali ovládat hysterií. Lid Izraele se naučil čelit nebezpečí. Pragmaticky se pokouší trestat viníky a to i proti vůli naivních humanistů, kteří většinou v teple domova káží dobro.

Prožíval jsem období, kdy jsem byl skoro denně konfrontován s primitivní snahou připravit druhého o život. Ale nikdy jsme neměl strach z muslimů. Jen jsem byl na pozoru před fanatickými jedinci či spíše těmi, jež propadli fascinaci ideologie samozvaných vůdců, kteří  je jen zneužívali a posílali je zabíjet druhé. Jsou to chladnokrevní a bezcharakterní kazatelé, kteří využívají té prastaré lidské vlastnosti, jako je fascinace vykonávaného násilí vzbuzující pocit nadřazenosti.

Mnohokrát jsem byl i napaden. Kupodivu mne vždy muslimové ochránili před muslimy a židé před židy. Ti rozumní před fanatiky. Strach jsem neměl, spíše se jen u mne vyvinul instinkt, který mne varoval před nebezpečím, jež číhá tam, kde jsou masy ovládány hysterií. Kupodivu ji může propadnout každá společnost. Fascinace násilného řešení konfliktu je latentní a uložena v našem podvědomí. Rozdíl je jen v tom, že v mnohých společnostech neleží v hloubce, ale dřímá těsně pod povrchem.

Jsou tedy muslimové nebezpeční? Z našeho pohledu ano. Ale toto tvrzení je pravdivé jen potud, pokud si uvědomíme naše slabosti vůči jejich světu. V naší kultuře lze koupit kdeco, ale hlavně kdekoho. My jsme dokonce ochotni kupovat si i „přátele“, abychom je vzápětí se stoickým klidem opět prodali. Říká se tomu politický obchod a podřizuje se zákonům marketingu, což pokládáme za vědecký obor, který nám tímto umožňuje odůvodnit každé nemorální jednání.

Muslim to má mnohem těžší. Jeho kultura mu nedává požehnání k tomu, aby se spojil s „křesťanským“ ďáblem v boji proti ďáblu ve vlastních řadách. Je to pokládáno za neodpustitelnou zradu. Ve svém nitru se musí vypořádat ze strachem ze staršího bratra, který se mu jeví často jako odporný fanatik, ale je mu přesto kulturně podřízen. Nemá úniku, pokud nechce definitivně opustit rodnou společnost.  A pokud tak učiní, bude ho celý život provázet strach z trestu,  který je definitivně vyřčen a je jen otázka času, zda bude také vykonán.

Takže „muslimské“ či „islámské“ nebezpečí je reálné. Jenže čelit mu strachem je kulturní sebevražda. Ti jedinci, kteří nás ohrožují strach nemají, jejich strategie spočívá v tom, že se právě strachem necháme ovládat. Že propadneme hysterii, která odkryje všechny naše slabosti mnohdy hraničící s kulturní degenerací. Oni vědí kdo jsou a co chtějí, my to již pozapomněli. Respektive žijeme v době, kdy si naši identitu kupujeme po internetu, či přebíráme od dubiózních politiků.

Zrádnost globalizace je v tom, že je řízena zákony trhu a tedy zisku. A to za každou cenu. Nedílnou součástí je rušení hranic mezi kulturami, které by jinak byly překážkou pro nesmyslnou a bezuzdnou expanzi kapitálové a politické moci. Vše slouží jen k tomu přesvědčit světovou veřejnost, že vše je na prodej, vše je možno proměnit v tržní produkt. A tak, jak jsme si již navykli v rámci ekonomických zákonů ničit vlastní kulturu. Dokonce se s primitivní nadřazeností domníváme, že tak můžeme činit i v jiných společnostech.

A je pro nás vždy nemilým překvapením, že mnohé kulturní celky obhajují své tradiční „kulturní“ hodnoty, které my považujeme za primitivní. Vyjma povýšenosti a falešného pocitu nadřazenosti nás ale k tomu nic neopravňuje. Nechceme si přiznat, že vedeme moderní koloniální válku, která nepostrádá klasickou formu znásilnění jiných kultur. Provokujeme střetnutí, protože násilím odstraňujeme hranice tam, kde musí zůstat.

Rozdílnost kultur by měla být nepopiratelná. Nazývat něco takového rasismem je laciné a primitivní. Musíme se naučit větší pokoře a respektu. To však neznamená, že otevřeme dveře každému a ukojíme se přitom falešnou domněnkou, že se naší kultuře podřídí a bude respektovat naše zákony. Měli bychom také radikálně zbrzdit naše snahy ovládat jiné a vnucovat jim způsob našeho života, předkládat  jim naše hodnoty jako ty jediné a svaté. Nic nás k tomu neopravňuje. Není to tak dlouho, kdy jsme ještě byli schopni zmasakrovat sta milióny sousedů jenom proto, že uvažovali jinak.

Ty všechny dnešní problémy jsem si způsobili sami. Svou namyšleností a falešným pocitem nadřazenosti. Mylně jsme se domnívali, že každý „rozumný“ člověk to pochopí. Je logické, že tomu tak není a nikdy nebude. Je to dlouhý evoluční vývoj, kterému se musí každá společnost samostatně podvolit, či si ho vybojovat ve vlastních řadách. A to vše se neobejde bez obnovy hranic, které dělí společnosti podle kulturních rozdílností. Pokus bojovat proti zlu v té či oné společnosti, není v našich silách a ani nám nepřísluší.

My se jen musíme bránit tomu, aby k nám zlo přicházelo a nacházelo podhoubí v paralelních společnostech, jejichž vznik jsme svou naivitou připustili a mnohdy tvoří stát ve státě. Vládnou zde zákony odlišné od našich, existuje zde žebříček morálních hodnot, který se příčí našim názorům na spravedlivé společenství. Nesmíme dopustit, aby se u nás rozšířila problematika přistěhovalectví, která již plně ovládla země jako je Německo či Francie, kde již existují oblasti, které se vymykají legislativní kontrole.

Ne, muslimů se nebojím. Spíše se bojím mnohých politiků, kteří celou situaci využívají k vlastnímu prospěchu a populisticky šíří hysterii. Bojím se těch, kteří ač jsou kulturní součástí naší společnosti ignorují naší legislativu a zneužívají ji k vlastnímu prospěchu. Bojím se toho, že se stáváme společností, která není schopna respektovat vlastní zákony. Bojím se těch, kteří znevažují naše kulturní dědictví a házejí ho na tržnici politických obchodů. Dokazují jen tak, že jsme společnost, která si nezaslouží respektu světa. A to už jen z toho důvodu, že nerespektuje sebe samu. Bojím se, že se z nás stane již zmíněné stádečko mečících oveček zmateně hledajících ochranu. Paradoxně mnohdy i u vlka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.