Jistěže ne. Tato obdivuhodně spolehlivá zbraň doprovází veškeré politické změny již po desetiletí. Stala se symbolem, vyskytuje se vždy na obou stranách barikády.
Znám ho celkem dobře, viděl jsem ho v rukách tisíců, slyšel jeho kulky, mnohdy mi jeho hlaveň dokonce tlačila na žaludek. Dlužno přiznat, že to je velice důrazný argument. Zkracuje diskuse, vede přímo k cíli, mnohdy k vítězství jindy zase k prohře. Nastoluje demokracie a diktatury. Stejně tak je svrhává.
Stojí v pozadí všech politických změn. I těch demokratických, sametových a všelijak zabarvených. Mnohdy se drží jen decentně v pozadí, ale vždy je připraven ke střelbě. Není to zrovna nástroj humánní politiky, ale přesto jednou životy zachraňuje a příště zase ničí. Demokratické společnosti se ho bojí, ale vždy přicházejí na to, že není dobré ho nevlastnit, mohl by se hodit, třeba nastane doba, kdy jen s jeho pomocí je možno společnost ochránit před zlem, či vlastní politickou prohrou.
A buďme si upřímní, kdo již na jeho použití nemyslel. Mnohdy to vypadá opravdu tak, že se toho či onoho politika není možno jinak zbavit. Pravda, jsme civilizovaní a pokoušíme se bez této prazvláštní „politické“ zbraně obejít. A protože jsme lid vynalézavý našli jsme nové metody jak politika „odstřelit“, pracují stejně účinně a mnohdy i politicky smrtelně.
Vždyť se jen podívejte na náš demokratický vývoj. Dělají snad naši politici něco jiného, než že se jeden snaží druhého zlikvidovat? Vždyť je to jen neustálý boj o moc. Kolik vybuchlých „bomb“ jsme již zažili? Kolik „smrtelných“ zásahů? Trochu mi to připomíná tu starou ideologii o permanentní revoluci. Jako bychom si ji vzali za vlastní a to přesto, že je celkem neproduktivní.
Ona totiž ta permanentní likvidace politických protivníků není zrovna efektivní. Jen se podívejme třeba na tu vlčí smečku magistrátu Prahy. Nikdy se opravdu nedovíme o co jim jde. O blaho občanů asi moc ne, protože většinu času tráví splétáním intrik. Či ta poslední zpráva o ohrožení stavby dálnic. Zase jde o miliardy a zase někdo něco prošvihnul. V zápalu boje o moc mu asi nějak nezbyl čas na řešení věcí potřebných, či byl dříve odstaven, než mohl svou práci dokončit.
V podstatě jsme spíše svědky politického násilí, společenské likvidace, korupce, vykrádání veřejných kas. Pokud popustíme uzdu nemorální fantazii a připustíme možnost, že by každý politik vlastnil kalašnikov, tak bychom pomalu asi neměli koho volit. Byl by to skutečný masakr. Ale i bez této představy je jasné, že to vše narušuje kontinuitu vývoje, která je tak potřebná pro současnou dobu.
Nikdo již neví kdy a jaký zákon bude platit příští měsíc. Reforma stíhá reformu, násilím jsou zaváděny nefungující systémy. Prožíváme nejen masakr politický, ale i chaos, který silně porušuje struktury jak společenské tak hospodářské. Média nás denně bombardují informacemi o verbálních válkách našich politiků, ne o jejich činech.. Málokdy se pragmaticky hovoří o tom, co je nutno pro zajištění budoucnosti učinit.
Takže metoda „kalašnikov“ je všudypřítomná, jen ji nazýváme jinak. Přitom přehlížíme, že se jedná o metodu stejně nebezpečnou a stejně účinnou. Nahrazuje totiž konstruktivní diskuse, které by přinesly řešení problémů, kterých máme více jak dost. Nechceme si také připustit, že se tím vydáváme na pospas těm, kteří metody hraní si se spouští ovládají mnohem lépe než my.
Kdysi si nás svět vážil pro intelektuální bohatství a technický um. Svět nás obdivoval a navštěvoval, choval se k nám s respektem. A dnes? Připustíme aby nám vládl spolek hašteřivých trhovců, kteří nás rozprodávají kousek po kousku. Licitují mezi mocnostmi, jsou podbíziví a neštítí se jít pod cenu, která uráží každého tvrdě pracujícího občana. Osobní profit je železným zákonem.
Nebylo by špatné se mnohých zbavit. Zajisté bychom měli zvolit cestu demokratických voleb. Jenže naše demokracie poněkud koktá a škobrtá, dává moc těm, kteří se posléze obrací proti nám. Političtí odpůrci kšeftují mezi sebou , dělí se o moc, vše zavání trochu mafií. Vynalezli si nový „kalašnikov“, který je stejně účinný a stejně smrtelný. A pak máme také prezidenta, který vše podporuje, který znovu objevil přitažlivost ideologického boje a libuje si v šíření antagonismu, který naši společnost jen oslabuje.
Takže, pane Zemane, ten „vtip“ byl sice hloupý a ne hodný prezidenta, přinejmenším v mém pojetí, ale plně osvětluje Vaše pojetí politického boje o moc. Jde jen o to, zda nás donutí k opravdovému zamyšlení nad naší společností a přivede nás k rozumu. Já se ale obávám, že bude spíše dalším podnětem k rozdmýchání politických bojů o moc, které nás mohou stejně tak zničit jako v minulosti.