A hned dodám, že stejně dobře ví, že to není dobré. Ale realita nedává občanům Izraele žádnou jinou šanci. Všichni žijí s vědomím, že je mnohdy nutno vzít do ruky zbraň a bojovat o vlastní existenci. Za ta léta, co jsem tam žil, jsem nepotkal člověka, který by to pokládal za humánní a lidské. Vyjma těch jedinců, které najdeme v každé společnosti.
Také jsem nezažil izraelského premiéra, který by zářil radostí nad dobře „splněnou“ vojenskou akcí. Tak je tomu jen na arabské straně, kde se každé pochybné vítězství oslavuje mohutnými demonstracemi na ulicích. Také jsem nikdy neviděl, aby Benjamin Netanjahu působil tak unaveně a zdrceně. Potřeboval nezvykle dlouho k tomu, než se rozhodl použít násilí. S vědomím, že nemá jinou šanci.
Evropa reaguje s pohoršeným a odsuzuje jako vždy. Dokazuje tím však jen všeobecnou evropskou neznalost izraelsko-palestinského konfliktu, humánní přecitlivělost a přesvědčení, že politické konflikty lze řešit rozumnou diskusí. S notnou dávkou naivity touží Evropané po míru, klidu a spokojenosti. Jsme však již tak zhýčkaní, že rychle zapomínáme, že to není tak dlouho a evropské konflikty jsme řešili stejně brutálním násilím.
Žijeme ve snu, že jsme schopni válečnému konfliktu zabránit. Přesvědčujeme sami sebe, že jsme již tak dalece kulturní, že vždy najdeme mírumilovné řešení. V Evropě možná. Alespoň to tak vypadá. Ale mnohé části světa uvažují zcela jinak. Jsou společnosti, které nejsou ještě tak daleko, nepoučily se z vlastních tragédií a nemají hrůzu ze zabíjení. Mnozí jsou dokonce stále ještě přesvědčeni o tom, že je to jediný prostředek k uchvácení moci.
Myslím, že by nám velmi pomohlo skutečně porozumět situaci lidí žijících v Izraeli. Paradoxně bychom měli být vděčni, že nám ukazují, jaký svět skutečně je, jaká nebezpečí skrývá. S velkou dávkou sebekritiky bychom měli přehodnotit naše postoje k podobným negativním úkazům. Možná, že bychom došli k poznání, že i nás může postihnout podobný konflikt a začali uvažovat nad tím, zda jsme na něco takového vůbec připraveni.
Není také na škodu si uvědomit, že Izrael požívá v arabském světe dostatečného respektu. Naproti tomu je Evropa v arabských očích dekadentně uvažující společenství, které je možno celkem hravě manipulovat, využívat a hlavně zneužívat. Existence mnohých radikálních muslimských organizací by nebyla možná bez naivní pomocí evropských politiků, kteří se ohánějí demokratickými a humánními principy. V podstatě je tím nejlepším spojencem hnutí Hamas právě Evropa. Bude asi ještě léta trvat, než to naivní a hloupí politici pochopí.
Židé bojovali vždy o existenci, jejich snahou bylo zůstat naživu. Evropané bojovali vždy o moc, nadvládu nad druhými, rozšiřovali hranice říší. Židé se vždy bránili jen proti nenávisti, která je hluboce zakořeněná a latentní. Z toho pramení i antisemitismus, který je v Evropě více rozšířen, než jsme si ochotni přiznat. A fanatičtí muslimové působí jen jako katalyzátor. Svalovat na ně vinu je zbabělost a výmluva.
Izrael to ví. Je si vědom i toho, že každá vojenská akce přinese patřičnou vlnu antisemitismu. Primitivní a nenávistnou reakci, která utichá jen v okamžiku, kdy židé umírají. Měl by to tedy být důvod se nechat opět vraždit? Ukojit tak nevědomé evropské politiky? Ne, tak tomu bylo v nedávné historii. A právě proto vznikl Izraelský stát, jehož občané mají plné právo rozhodovat o osudu země a budoucnosti dětí.