A pak je mu špatně a většinou nebudí žádný soucit, spíše opovržení. Takže je to touha, která má i své konečné stadium. Tak to vidím já a nejsa prognostik jsem opět v rozporu s míněním pana Zemana, který tento stav vidí jako momentální a tedy přechodný, či dokonce léčitelný. Podle mého ne u politiků. Zrovna tak se neshoduji s míněním pana prezidenta. Nejde mi o určitou „lehkost“ v jeho vyjadřování, ale spíše tedy o jeho nepřesnost.
Lid český, který již dávno prokouknul politické kejklířství, tuší, že pokud dohází k jakési plané diskusi o „neúměrném“ navýšení poslaneckých platů, vše směřuje k tomu, že s jistým záměrem asi nebude možné dohodnout se na kompromisu. Mohlo by to tedy skončit „fiaskem“ a našim politickým borcům by byla násilně zvýšena odměna za jejich neproduktivní činnost o celých 26 procent.
Vše podle zákona a v duchu našeho demokratického nazírání na spravedlnost by tak došlo k dalšímu legálnímu rozkrádání peněz občanů. A to pokládat za nenažranost je podle mého nazírání trochu falešné a scestné, ba zní to i trochu omluvně. Nenažranost je sice silné slovo z úst prezidenta, ale opravdu nevystihuje sociální a morální dopad takovýchto negativních jevů provázející oblíbenou činnost naší politické elity, tedy přisvojování si cizích peněz.
Očekával bych spíše slova poukazující na pravděpodobný nedostatek studu a vcelku morální úpadek politických aktérů, kteří se tímto již tak dalece vzdalují od reality, že je pomalu na čase uvažovat o jejich způsobilosti být pozitivní vůdčí silou společnosti. Očekávání vpravdě naivní, protože tato slova by musela pocházet od osoby, která představuje právě ty zmizelé charakterové vlastnosti, které by jeden u politiků očekával.
Tož, jsou slova pana Zemana jen takovou ozvěnou v politické aréně, která si již vytvořila samoúčelný slovník hodnot, kde se již nic nenazývá pravým jménem. Slovník, který se stává čím dál tím více nesrozumitelným a v uchu občana zní velmi vzdáleně, protože snad nikdy nepopisuje skutečný svět, se kterým se on sám dennodenně potýká.
Je to ojedinělý svět hodnot a pojmů, které nemají žádnou souvislost s potřebou občana a jeho cítěním. A proto se vrátím k výchozímu pojmu: Nenažranost. Ano, bylo by tu jedno řešení. Platit naše politické vyvolence a samozvance opravdu v naturáliích. Prostě jim hodit do bytu třeba pár pytlů zrní, jako právě diskutované „legální“ navýšení nemorálních požadavků.
Snad by se v nich probudil záblesk selského rozumu. Třeba by přišli na to, že čeho je příliš, toho je přespříliš. Třeba by se i zamysleli nad problémem občana, který si láme hlavou nad tím, jak je možné, že když už jde volit, tak jeho volba dopadne vždy jedním směrem. Vždy zvolí někoho, komu posléze nerozumí, někoho, kdo mluví zcela jinou řečí. Řečí, kde ani vulgarismy nepomohou snaze být „lidovým“ byť i se záměrem přiblížit se občanům.
Ona totiž jednoduchost a přímost vyjadřování a i občasná vulgarita musí být doprovázena určitou intelektuální úrovní a sociálním respektem. Zde nepomůže citace národem uznávaných spisovatelů a umělců. Na jejich úroveň se jeden nemůže sám vyškrábat, tam ho jen povýší uznání občanů. Jde o vážnost, kterou společnost uděluje obzvláštním jedincům. A k těm zatím patří málokterý z dnešních politiků. Ale, že o tom sní, se můžeme přesvědčit každý den. Sahají po hvězdách, kterých nikdy nedosáhnou.