DVTV: Jo, když se tesař utne…

Přiznám, že patřím asi k těm špatně informovaným, protože o existenci DVTV jsem se dozvěděl nějak opožděně. Smutné však je, že toho ani nelituji. Tedy pro ty ještě méně informované. Paní Drtinová a pan Veselovský teď vystupují na webových stránkách, produkují videa, jejichž smysl mi ale nějak uniká. Pochopitelně jen při posuzování informační hodnoty.

Že někde vystupovat chtějí, to chápu. Rozumím i tomu, že jim to někdo i umožní. Říká se tomu asi mediální marketing, či pokus o kšeft. Jenom si myslím, že kalkulace, že se jeden díval na Českou televizi jenom proto, aby spatřil tvář paní Drtinové či pana Veselovského, by mohla být mylná. Mne osobně spíše zajímali jejich hosté. Hlavně ti, kteří se dokázali i přes neutuchající snahu komentátora prosadit a říci, co si myslí, respektive se i hrdinně pokoušeli své myšlenky obhájit.

Nu, a proto teď nechápu, proč bych se měl dívat na DVTV a se značným zpožděním si vyposlechnout to, co jsem již celý den mohl vstřebávat od ostatních médií. Jo, kdybych se dověděl něco nového, to by byla jiná. Ale abych jenom pozoroval neoholenou tvář pana Veselovského či hodnotil oblečení paní Drtinové, na tom nemám opravdu zájem.

Naivně jsem si i myslel, že mi konečně oba komentátoři ukáží, co v nich vězí, co v cenzurované ČT nemohli světu předvést. Zatím jsem nic z toho neobjevil. Jen neexistující koncept a myšlenkovou prázdnotu. Technicky nezvládnuté prostředí a formální sterilitu, ze které se údajně chtěli osvobodit. O zcela amatérské webové stránce ani nemluvě. Chtěl jsem se třeba podívat, zda paní Drtinová také něco produkuje. Nebylo to jednoduché, asi tak desetkrát se objevil jen její kolega.

Dokonce mám pocit, že podcenili i sami sebe. Možná, že málo brali na vědomí kritické hlasy, které je doprovázeli i na „vrcholu“ kariéry. Neuvědomili si možná, že se již dávno stali součástí dnešní mediální fabriky jejichž struktura je ovlivnila a vsadila do rolí, které nejsou schopni ze sebe setřást. Řekl bych, že je může postihnout osud seriálových hrdinů, kteří snad ani již nevědí, čí život to vlastně žijí.

Škoda. Ale prozatím mi jejich snažení připadá jen jako špatná kopie toho, před čím utekli. V jednom rozhovoru jsem se dozvěděl, že pokládají obsah za to nejdůležitější. Forma hraje jen podružnou roli. S tím by se dalo za určitých podmínek i souhlasit. Jestliže však obsah nepřináší nic nového a forma je amatérská, pak již nezbude skoro nic, nad čím by si jeden zapřemýšlel. Vyjma tak, jak jsem učinil.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.