Dostane hlas lidu náhubek?

Asi ano. Je to přání státního zástupce Bláhy. Zda to vzešlo z jeho hlavy se neví, ale určitě se tato myšlenka zrodila v poněkud pomatených hlavách zástupců lidu pražského magistrátu.

Jistěže házet vajíčka na pana prezidenta není zrovna hezké, ba ani estetické. Hlavně, když se jeden trefí. Ale z jiného pohledu je to docela zábavné a poučné. Málokdo si přitom uvědomí, že to může být i nebezpečné. Nezkušená ochranka může sáhnout po zbrani. Nestalo se však ani jedno a ani druhé.

Takovéto „demonstrativní“ jednání však může mít i sáhodlouhé následky. V poněkud primitivně uvažujících mozcích zástupců lidu se totiž zrodil nápad, že prý byla znevážena pietní atmosféra slavnostního aktu. Potřebovali celých osm měsíců k tomu, aby z této spíše úsměvné lapálie vykonstruovali trestný čin.

Co tím dokazují? V prvé řadě to, že již v žádném případě neuvažují jako zástupci lidu, ale jako ochránci státní moci, která se bojí o vlastní existenci. Dostali se na úroveň komunistického režimu, který počítal mávátka u prvomájového průvodu. Také hodnotí zda jsou zdvíhána do správné výše a pohybují se správným směrem.

Házet vajíčka na politiky je symbol nesouhlasu. Určitá tradice jak vyjádřit odpor ke státní moci. Svým způsobem ukázat zranitelnost těch nezranitelných a nedotknutelných. Zdravě uvažující společnost se nad takovými projevy zamyslí a pokouší se najít poučení. Tedy pokud žije v systému, který se honosí demokratickými symboly. Uloží i formální tresty. Pořádkovou pokutu, kterou většinou házející s úsměvem zaplatí a blok uloží jako upomínku.

Ne však naší postrašení zástupci lidu. Asi jim došlo, že příště by ta vajíčka mohl platit jim. Že by možná nevkusně potřísnila jejich oblečky placené z našich daní. Že by množná i ohrozila jejich křesílka pod zadečkem, který se již uvelebil na výsluní státní moci. Ano, dostali strach, že jejich autorita pramenící jen z jejich postavení, může být otřesena.

Takže tomu všemu se musí zabránit a hlas lidu musí dostat náhubek. Není přeci možné dopustit, aby občané vzpomínali na politické činy předchůdců po svém. Nemůže být povoleno, aby občan historické události hodnotil, přehodnocoval a zvažoval, zda se jim nezpronevěřil.

Tím největším zneuctěním onoho pietního aktu však nastane v okamžiku, kdy stát připustí trestní oznámení proti demonstrantům, kteří jen použili občanského práva k vyjádření nesouhlasu se současným politickým vedením. Ti ustrašení mocní se schovají za prapodivný výklad zákona. V podstatě ho zneužijí proti lidu. Budou se chovat tak, jako představitelé starého režimu, kdy státní moc ovládala lid. V jeho jménu. Tehdejší mocní dokázali, aby lid trestal sám sebe.

Jistěže musí být zachována autorita státu. Dodržování zákonů je nezbytné. To musí platit pro každého občana. Demokracie nemůže být anarchií svobody. Musí i trestat. Ale v prvé řadě  musí být ochráncem veřejné morálky. A dokonce chránit i svobodu projevu v podobě hozeného vajíčka. Není to lehké, ba právě i nebezpečné, pokud to naši zástupci mentálně nezvládnou.

Mělo by to být varováním pro všechny. Je asi nejvyšší čas se zamyslet nad tím, že bychom možná měli definitivně opustit minulost, ale ne bez toho, abychom se z ní nepoučili. Vše totiž naznačuje, že v naší společnosti vyrůstá nová generace těch, kteří se začínají starat o naše protistátní myšlení. Možná, že je nejvyšší čas se poohlížet po těch, kteří inklinují k tomu, aby naše cesta k demokracii byla doprovázena „státní bezpečností“, která bude kontrolovat správnost našeho smýšlení.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.