Jsa tak trochu znalý novinářského prostředí jsem nabyl přesvědčení, že tolik hloupých a amatérsky pracujících mediálních pracovníků v jedné redakci nemůže být. Prostě ryze statisticky. Nehledě na to, že velká část tvůrců v oblasti zpravodajství působí totiž i určitým dojmem vzdělanosti. Pravda z těch mladších často čiší neznalost života samého, ale to už tak bývá, k tomu jsou tu ti starší a životem poznamenaní, aby dorost poučili.
V České televizi mám ale pocit, že tento logický princip výchovy odborníků nefunguje, dokonce bych tvrdil, že je záměrně blokován. Vzhledem k mému věku pochopitelně ve mně vzniká pocit, že novinářská zkušenost starší generace sahající až do období komunismu, je něco nepěkného, něco, co je třeba vymýtit.
Na druhé straně ale ve mně ožívá podezření, že existují nějaké šedé eminence, které se skrývají v pozadí a nutí inteligentní lidi, aby ze sebe před objektivem kamery dělali hloupé kašpárky. Jako by existoval nějaký super režisér a super dramaturg. Osoby, které v rukách třímají otěže tvorby a tím přímo ovlivňují dění tím, že se vyžívají ve vytváření nesrozumitelně inscenovaných informací.
Ty reportážní výtvory často nemají, jak se říká, ani hlavu ani patu. Respektive přesněji řečeno, ta hlava nepatří k té patě. Dochází k tomu s dennodenní pravidelností, takže se v žádné případě nemůže jednat o náhodu, spíše o záměr. Nemohu použít obvyklého pojmu tvůrčí záměr, protože z hlediska mediální tvorby jsou denně porušovány zákony zpracování a přenosu informací.
V podstatě se jedná o propagandu hlouposti, která asi vládně v určitých oblastech České televize. Je pozoruhodné, že jsem potkal řadu televizních pracovníků, kteří mi potvrdili, že tomu tak skutečně je. Tragickým poznatkem pro mne byl však postoj k této skutečnosti. Jen krčili rameny a tvrdili, že se s tím nedá nic dělat.
Já si to přeložil takto: Vždyť je to jako za starých časů. Máme zase šéfy, kterých s každý bojí. Máme zase situaci, kdy je inteligencí pohrdáno a vzdělaný člověk musí mlčet, protože by jinak ohrozil vlastní existenci. Krátce řečeno: Máme zase primitivní nadvládu hlouposti, kdy je dobrou myšlenkou pohrdáno a rozvoj kultury je něco, co si přeje pár bláznivých intelektuálů s prapodivnými revolučními záměry.
Jenže já si myslím, že je to ještě horší. V komunistických dobách se televizní tvůrce mohl spolehnout na to, že divák ví jak to vše funguje a pochopí. Že ocení každou snahu porušující daný ideologický rámec. Dnes mám pocit, že záměr „tvůrců“ je pravý opak, snaží se diváka opít rohlíkem a dělají vše pro to, aby nepochopil. V podstatě se drží komunistických zkušeností, principů a poznání, že chápající divák by se mohl stát nebezpečným občanem.
A tak se každý den v Událostech musíme dívat na výstupy směšných kašpárků. Moderní technika a ideologie pak umožňuje, že divák nikdy nespatří ty nitky, na kterých visí. Škoda. Loutkařské umění bylo vždy středem zájmu, až již v jakékoli formě. V klasické formě prospívalo kultuře, v té politické vždy škodilo. Ale pokaždé rozhodoval repertoár a potlesk. A já si myslím, že divadlo, kde publikum netleská, by mělo zatáhnout oponu. Ostatně:
Kašpárek nutící k pláči neplní svou roli.