Asi obojí. Minimálně v oblastí zpravodajství. Další redaktoři odcházejí. Svá rozhodnutí odůvodňují sterilními frázemi, jimž je těžké uvěřit. Jsou to natolik morálně čistá slova, že působí nevěrohodně. Je totiž jen málo těch, kteří dobrovolně opustí zář reflektorů a stáhnou se do temného pozadí.
Až kam mi paměť sahá, nemohu si na něco takového vzpomenout. Sem tam jde novinář za lepším, nechá se zlákat, poddá se vyšší nabídce. Dobrovolně neodchází nikdo. A když, tak zcela osamoceně. Ale to, co se děje v ČT, je již pomalu exodus. A když ponecháme stranou veškeré sympatie či antipatie k jednotlivým moderátorům, musíme dojít k přesvědčení, že to není normální.
Něco takového jsem již zažil, byla to léta konsolidace po srpnu 1968. Nebylo to lehké období, mnoho dobrých novinářů a televizních pracovníků bylo „přeškoleno“. A dnes? Jakoby závan starých časů. Také tehdy se vedení snažilo o upevnění ideologické jednoty, nikdo nesměl vybočovat z řady. Kdo tak učinil, pro toho nebylo návratu.
Jenže tehdy se nic nerozpadalo, pevné se mělo stát ještě pevnější. Dnes mám pocit, že je to trochu jiné, něco se rozpadá a kdosi se snaží všechno nějak slepit. Ten kdosi je pan ředitel Petr Dvořák, člověk, který sleduje jen vlastní cíle, možná plní i přání politických přátel, nevím. Každopádně ututlat jeho očividnou neschopnost je již skoro nemožné.
Co ho tak poutá k řediteli zpravodajství panu Šámalovi nevím. Po pravdě řečeno, asi to ani nechci vědět, možná, že už na to nemám žaludek. Každopádně mu nedávno vyslovil bezmeznou důvěru. A výsledek této „spolupráce“ dostává divák každý den k posouzení. Že to vše asi není zrovna čisté, dokazuje pro mne hromadný úprk těch, kteří pod nimi slouží.
Páni politici, to je vaše odpovědnost. My diváci smíme jen platit. Když se nám něco nelíbí, tak je nám doporučeno přepnout na jiný kanál. Mnozí tak zoufale činí v naději, že snad naleznou televizní program, kterému je možno důvěřovat. Mnozí již zanevřeli a spokojí se s tím, že v Česku žádnou veřejnoprávní televizi nemáme.
Myslím, že by to byla velká škoda. Nejde jen o mizející televizní tradici, ale i o ztrátu důvěry. Jde o zklamání, že ti odpovědní za naši demokratickou společnost kašlou na občany a jejich práva. Páni poslanci a senátoři opravdu je vám jedno, co se to v České televizi děje? Opravdu je vám jedno, jak je národ informován. Možná ano. Hloupým lidem se dá lépe vládnout.
Klidně tedy nechte vše při starém, udělejte nějakou formální změnu, zvolte novou radu, třeba i nového ředitele, ale hlavně dávejte pozor, aby to byli lidé, kteří nemají sílu, odvahu a schopnosti něco změnit. Však oni se diváci zase uklidní. Ano, asi máte pravdu, my jsme v Česku a ne na Ukrajině.
Chudá to společnost, která se dobrovolně vzdá práva na informovanost a kulturu.