Pokud by někdo v České televizi měl na opravdové informační válce zájem, asi by vše vypadalo trochu jinak. Tedy podle mého. V posledních hodinách se zde objevily tři články s podobným tématem. Každý byl pojat trochu jinak, každý prezentoval rozdílný názor. Přesto tvrdím, že jejich autoři mají v podstatě pravdu.
Jsem již v mediálním světě přes čtyřicet let. Zažil jsme propagandy všech možných politických systémů a domnívám se proto, že o tom možná něco vím. Hlavně o zpravodajství. Léta jsem se pohyboval v krizových oblastech podobných dnešní situaci na Ukrajině a Krymu. Dovolím si tedy zde napsat trochu delší příspěvek do diskuse k těm třem článkům.
Podle mého se nejvíce trefil do černého pan Krejčí. Ano, co je pravdou pro jednoho, je lží pro druhého. V Izraeli se říká, když se tři sejdou, tak existují čtyři názory. Opravdu nemůžeme očekávat od médií „absolutně“ objektivní zpravodajství. To bych po Ukrajině musel jezdit od rána do večera. Celý den bych jen shromažďoval zaručeně pravdivé názory. Večer bych ale asi nebyl chytřejší, než tomu bylo ráno.
Když stojím na Majdanu, tak mám možná přehled o tom, co se to děje tak na jednom čtverečním kilometru. Pokud jsem „objektivní“, tak se soustředím na to, že popíši a ukáži, co se zde děje. Pakliže to však prezentuji jako dění na Ukrajině, již dělám zásadní chybu. To je úkolem redakce. Ta se musí buď v komentáři, či v jiné formě pokusit vysvětlit situaci v kontextu událostí. Zde je ale velmi důležité si k tomu vybrat opravdové odborníky a ne jak tomu občas je v ČT.
Zrovna tak má pravdu pan Fojtík. Hlavně pokud jde o umně sestříhaný obrazový materiál. Zde se jedná o čistou dezinformaci. Obraz je základem televizní informace, text jen doprovázejícím a vysvětlujícím prvkem. V rámci amatérských pokusů zakrýt nedostatek optických informací, je zde divák bombardován kdečím. Vzniká informační chaos, který není možno chápat. Obraz je často v přímém rozporu s textem. Odborně řečeno, náš mozek není schopen tyto informace „dešifrovat“. V podvědomí vzniká dezinformace.
Jak jsem již řekl, není možno, aby zpravodaj byl všude. Není to často jak ekonomicky tak technicky možné. Nehledě na to, že by pak jedna zpráva mohla trvat i hodiny. V podstatě by se ale opět jednalo jen o kusé informace. Je pravidlem, že redaktor je posílán tam, kde je šance získat „atraktivní“ obrazový materiál. Válka je pak tím nejlepším pozadím pro zpravodajství. Redaktor, stojící před kamerou v neprůstřelné vestě a s helmou na hlavě, je snem každého šéfa televizní redakce a majitele mediální společnosti.
Tak se dosahují ty největší divácké kvóty. Tak to dělá každá privátní televize. Starým pravidlem je: Špatná zpráva, dobrá zpráva. Já také mohl pracovat od rána do večera, pokud někde umírali lidé. Jakmile nastal mír, byl jsem bez práce. Je to obchod s informacemi. Právě proto musí existovat veřejnoprávní média, která nejsou vystavena finančnímu tlaku. Pakliže však její ředitel, tak jak je tomu v ČT, dostává dva a půl miliónů ročně prémii za to, že počet diváků neklesá, nemůžeme se divit, že Události vypadají tak, jak vypadají.
Poslední z autorů, pan Lhoták, hovoří dokonce o informační válce. Má také v podstatě pravdu. Již z toho všeho, co jsem zde napsal, by bylo možno usoudit, že jde i cílenou propagandu. Jeho dojem vychází z toho, co mu denně ČT a jiná média nabízejí. Jako divák má plné právo se tak vyjádřit. Já se však nedomnívám, že jde opravdu o cílený záměr s ideologickým pozadím. Dám však autorovi za pravdu v tom, že se mnohé líčení událostí blíží hysterii, která je velmi nebezpečná.
Politici se totiž naučili reagovat na mediální odezvu, která často ovládá mínění společnosti. Mnohdy se pak podvolují tlaku veřejného mínění a činí rozhodnutí, která jsou vzdálena pragmatické reakci. V tomto ohledu nesou novináři plnou vinu a často si ani neuvědomují, že rozhodují i o násilných aktech vůči jiným společnostem. Nikdy pak za to nepřebírají odpovědnost. Nikdy nechtějí přiznat, že přítomnost médií mnohdy zvyšuje stupeň násilí těch, kteří se chtějí ukázat světu.
Zástupci médií se tedy často jen zaslepeně snaží být „atraktivní“. Plně se věnují konkurenčnímu mediálnímu boji. Jednají podle pravidel tržního hospodářství v oblasti přenosu informací. Cílem je mít „exkluzivní“ informace. Pokud by se jednalo o opravdovou ideologickou informační válku, vypadalo by to však trochu jinak, vše by bylo mnohem tvrdší. Politickou tendenci by bylo možno zcela jasně rozpoznat.
Bylo by pracováno se zaručeně „pravdivými“ informacemi, které by ale byly skládány do mozaiky obrazu přesně podle pravidel populismu. Byl by vytvářen absolutně jednoznačný virtuální obraz skutečnosti. Celková informace by byla jasně čtivá a vnímatelná. Tak tomu opravdu není. To dělají jen opravdoví profesionálové.
A ty v České televizi postrádám. Nalézám spíše mnoho „amatérů“, kteří se snaží dělat televizi podle přání celkem nejednotného konceptu vedení. Výsledkem je informační chaos. My jsem tomu v televizi říkali „řezničina“. Proč tomu tak je v ČT? Nemohu jinak než skončit u mého oblíbeného tématu. Dokud bude absolutním vládcem České televize pan Peter Dvořák, tak zde můžeme věčně diskutovat o tom, co si myslíme o veřejnoprávních mediích a jejich poslání.
Já osobně zůstanu v mé kritice u tvrzení, že nás Česká televize svým zpravodajstvím oblbuje a dezinformuje. Její zájmy nepokládám za ideologické, spíše se jedná o nebezpečný chaos privátných zájmů všech zúčastněných. Bohužel i redaktorů, kteří se podvolují tlakům přicházejícím od vedení, které prozatím nepodléhá žádné účinné veřejné kontrole.
Doufám, že jsem se autorů nedotkl, neměl jsem to v úmyslu, jen jsem se pokusil něco vysvětlit. S plným vědomím, že jde zase jen o osobní názor, který však je pokusem o objektivní pohled na celou mediální problematiku.