Česko v zajetí mediálního teroru

Asi každého zaskočí, když ve společnosti, ve které žije, dojde k tak tragické události jako v Uherském Brodě. Je konfrontován s temnou částí lidské duše a i s tím negativním děním doprovázející lidskou civilizaci. Je to jako když nám potměšilé zrcadlo ukazuje jen vlastní špatnost. Máme potíž se s tím vyrovnat.

Stejný pohled do zrcadla však prožívá i mediální svět. Je však tragické, když ti, kteří by nám měli pomoci tomu všemu porozumět, nás uvrhají v ještě větší chaos. A nejen to. S brutalitou lovců senzací po nás ještě více dupají s cílem v nás probudit strachy, které pak mohou ještě lépe mediálně prodat.

Při sledování zpravodajství ČT  mne pojala opravdu hrůza. Ne nad činem samým, ten mi jen připomněl, že lidská společnost je taková jaká je. Já byl zaskočen tím, že naše veřejnoprávní televize se již nestydí ukázat svou  pravou tvář. Přiznala se k primitivnosti s jakou se účastní mediálního teroru v konkurenčním boji v honbě za senzací. Mnozí mne chlácholili, že výtvory privátních televizí byly ještě horší.

To však nepokládám za nijak ospravedlňující. Spíše odstrašující argument, který slouží k slabomyslnému a naivnímu uklidnění. Nebudu se zabývat detailním rozborem, snad jen pár připomenutí. Neustálé kladení otázek, na které není odpovědi. Neschopnost se s trochou chladnokrevnosti pokusit jen popsat události. A hlavně ani ta nejmenší snaha nechat každému trochu času na zamyšlení a vyrovnání se s tvrdou realitou.

Místo tohoto se ČT cíleně pokoušela vytvořit atmosféru strachu a hysterie. Situaci ne příliš vzdálené panice. Vrhla se na nesmyslné úvahy o tom, zda je možno takovýmto činům zabránit. Okamžitě byla ochotna podporovat  všechna nelogická a naivní zákonná opatření. Dala prostor hlavně těm, kteří s amatérskou naivností žádali či dokonce předkládali řešení.  Nahrávala tak jen politikům, kteří se starostlivou tváří pak hovořili o nutnosti změny toho či onoho nařízení.

Prostě směsice paradoxních a rozporuplných informací, která jen dokazovala vlastní neschopnost redaktorů pokud možno s odstupem informovat veřejnost o pravděpodobných faktech. Místo toho jen šíření obav a nejistoty mezi občany. A kdyby zůstalo jen u toho. Česká televize se dokonce odvážila vytvořit profil pachatele. Co k tomu říci? Bude se asi hodit tak na čtvrtinu občanů. Snad to nejlepší bylo, že pachatel vstoupil do restaurace, kde nikdy nebyl.

Mohu tedy jen doufat, že pokud vstoupím prvně do nějaké neznámé restaurace, že to přežiji. Že mne pozorní občané zneškodní tak, že z to vyjdu se zdravou kůží. Obávám se však, že mi stejně nikdo neuvěří, že nejsem potencionální masový vrah. Vždyť Česká televize sdělila všem kritéria, jak je nezbytně nutné se dívat na spoluobčany, jak je posuzovat a odsuzovat.

Rozumný člověk, který se rozhlédne po světě, se může přesvědčit o tom, že zdravá společnost s pevným morálním kodexem se dokáže s podobnými událostmi jako v Uherském Brodě vyrovnat. Tyto základní, pro přežití nezbytné vlastnosti, však nesmí být dennodenně rozleptávány kyselinou mediálního teroru. Jedná se o činnost, která je společnosti ještě více nebezpečná, než teror používající fyzické násilí. Ten totiž zdravé společnosti sjednocuje, zatímco mediální teror společnost dělí a budí antagonismus, staví jednotlivé společenské skupiny proti sobě, ničí toleranci, respekt k druhým.

Takže tragická událost v Uherském Brodě, by měla být i varováním, že v naší společnosti existují síly, které postrádají jakoukoli sociální a morální kompetenci a svou činností přispívají jen k rozkladu naší společnosti. Primitivní a i amatérský přístup redaktorů ČT k takovým událostem by měl být tím posledním varováním nad úrovní naší veřejnoprávní televize. Diskutovat o tom, že žije z našich poplatků je skoro vedlejší.

Měli bychom si uvědomit, že tento způsob „informování“ veřejnosti naší společnost poškozuje do té míry, že výsledkem bude, že ztratíme nejen důvěru v náš stát, ale i v sebe sama. Může to dojít i tak daleko, že přestaneme důvěřovat i společnosti ve které žijeme, že ji dokonce budeme považovat za nepřítele.

A změnit tuto situaci je bohužel jen v moci politiků, kteří nad tímto veřejnoprávním zařízením drží ochrannou ruku. Pakliže se neodváží zakročit, tak jen dokáží, že jim tato situace plně vyhovuje. Stanou se tak spoluviníky. Veřejně se přiznají, že také sledují jen osobní zájmy, zájmy mocenských skupin, které zastupují. V žádném případě pak nebudou moci věrohodně dokázat, že cílem jejich snažení je lepší budoucnost.

Ta je také odvislá od našich dětí. Jejich výchovy a vzdělání. Činnost v této oblasti je čím dál tím obtížnější. Současný mediální teror totiž denně přináší důkazy o tom, že sociální a morální kompetence je v přímém rozporu s potřebou naší společnosti. Mnohdy to vypadá i tak, že něco tak staromódního je překážkou úspěchu. Jistě v mediálním a virtuálním pohledu na svět. Ale my a naše děti se neubráníme tomu, že náš život musíme prožívat v realitě světa.

Dovolím si ještě udělit vedení ČT jednu radu. Pokud použije logiky veřejnoprávní zpravodajů a jejich neomylných analýz, mělo by dojít k závěru, že jistě existuje v naší společnosti nemálo šílených jedinců, kteří si vezmou za cíl vyhodit zpravodajství ČT do vzduchu. Obávám se, že existuje i dostatek pomatených občanů, kteří by odsouzeníhodné viníky pokládali za hrdiny.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak mne napadlo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.