Po pravdě řečeno asi ani jedno ani druhé. Tato označení jsou vhodná opravdu jen pro titulek. Jedná se tedy o pouhou řečnickou otázku. Na místě asi bude podle mne spíše neutrální pojem. Třeba „produkt“ naší kulturní společnosti. Ano, je to něco, co existuje, něco, co musíme vzít na vědomí, něco, o čem se dá možná diskutovat, ale v žádném případě nelze tuto část mediální tvorby vymazat z každodenního života.
Bohužel. Co však ale rozhodně není nutné, je přemrštěná glorifikace, snaha o povýšení tohoto mediálního útvaru do oblasti kultury. Tedy minimálně tím znesvěcovat ten zbytek intelektuálního bohatství, které je ještě tu i onde k nalezení. Bylo by tedy snad více než logické, že naše veřejnoprávní média tak učiní a budou spíše o této skutečnosti raději taktně mlčet, když už nemají odvahu ke kritice a vážnému postoji.
Mou okamžitou, přímou a také zcela upřímnou reakci na „pozoruhodný“ dokument České televize s názvem „Dělníci bulváru“ bylo již možno číst. Co mne však dorazilo, byla „aktuální“ reakce Radiožurnálu. Druhý den k večeru jsem měl totiž možnost naslouchat opět pana Pavla Novotného, jak se jako host mohl opět předvádět. A byl opět opojen mocí a vlastní genialitou. Budiž.
Co mne však zaráželo, bylo neutuchající nadšení paní redaktorky, která snad celý život snila o tom, konečně mít tak úžasného partnera ve studiu. Inu stalo se, byla štěstím bez sebe. Já ne, já byl jen šokován, že náš „Dělník bulváru“ byl osloven dvěma týmy, které se již připravují na příští prezidentské volby. Asi již dostali za úkol prodat občanům nějakou nulu jako toho nejlepšího kandidáta na post hlavy státu.
A pan Novotný je prý tím největším expertem jak z nuly udělat hvězdu. Ano, v tom se vyzná. Potěš pánbů, určitě to dokáže. Hned mě také pochopitelně pronásledovala myšlenka, zda přímá volba prezidenta je opravdu geniální řešení, jak plnit přání občanů. Nemíním se tím ale teď zabývat, spíše popustím uzdu fantazie. Hned mi totiž napadlo pár dalších témat pro naše veřejnoprávní mediální provozovny.
Již se třeba nemohu dočkat, až budu mít možnost v České televizi sledovat dokument třeba o panu Rittigovi. Jsem celkem zvědav na to, že mi bude předveden jako ten nejlepší obchodník naší země. Jak mi se suverenitou sobě vlastní osvětlí, že je tím nejlepším expertem na vydělávání peněz a že ostatní jsou jen závistiví troškaři.
Nebo třeba se objeví na drogách závislá osobnost, která bude s hlubokou filosofií veřejnost přesvědčovat, že reálné vidění světa je možno docílit jen pod vlivem různých přírodních anebo umělých substancí. Jedině v tomto prazvláštním stavu je možné proniknout a porozumět všem životním záhadám a problémům.
Ne, že bych si takové pořady jako „Dělníci bulváru“ přál shlížet na pokračovaní. To pravdu ne. Mně stačí, když každý díl jen potvrdí, že se nemýlím. Na to postačí povrchní pohled, jen zjistit, že se nic nezměnilo, že se veřejnoprávní média konečně osvobodila do svých povinností vůči kulturnímu světu, že se již plně podvolila „přání“ diváků. Že „novináři“ již pochopili podstatu úspěchu a jen nedočkavě čekají, až se o nich bulvární oblast pozitivně zmíní.
To nastane doba, když již nikdo nebude mít šanci najít perlu v bahně.